dlouze řapíkatých, okrouhle srdčitých nebo ledvinkovitých, celokrajných listů, které plovou na vodní hladině. Na spodině řapíků jest větší počet blanovitých palistův a pod nimi svazek kořínků ve vodě všestranně rozložených.

Se stanoviska fysiologického zasluhují listy zmínky ze dvou příčin: bývají na rubu zbarveny fialově anthokyanem, tak že sluneční paprsky jimi procházející stávají se teplejšími, čímž životní výkony rostliny se podporují; na líci jsou listy hladké, vodou se nesmáčejíce, pročež průduchy — jen na svrchní straně se vyskytující — se neucpávají a rostlina může dobře transpirovati. Také to budiž uvedeno, že listy, proniknuty jsouce kyselinou tříselnou, protiví se vodním plžům, že jich nežerou.

Dlouze stopkaté květy, vyčnívající nad vodu, jsou 2domé. Prašníkové vyrůstají z 2listého, blanovitého toulce po 2—3, rozvíjejíce se postupně květ po květě. Mají 3listý, zelený kalich, 3 bílé, na spodu často žlutavě skvrnité plátky korunní s nepatrnými, šupinkovitými medníky a 12 tyčinek ve čtyřech kruzích; (obr. 386 A); tyčinky nejvnitřnějšího kruhu jsou však zastoupeny pouhými nitkovitými výrostky bez prašníků a tyčinky kruhu následujícího mívají namnoze prašníky vyvinuty jen z polovice. Tyčinky stojící za sebou jsou spolu na spodu trochu srostlé (a, a₁). Uprostřed květu sedí trojlaločný zákrsek po semeníku. Květy pestíkové (F, F₁) vyrůstají po jednom z blanitých toulců jednolistých; mají kalich a korunu téže povahy jako kv. prašníkové, místo tyčinek však 6 dvojklaných, bradavičnatých čnělek (F₂, n) a před kor. plátky po šupinkaté, nadplodní žlázce (ž). Někdy možno mezi čnělkami a kalichem pozorovati 6 nitkovitých zákrsků