zvláště na vyniklých nervech, přitiskle chlupaté; na líci pak mívají (ač zřídka) černou skvrnu. Rozkousány byvše chutnají listy mdle.

Pochvy listové mají blanovité botky, které jsou mnohem delší pochev a lodyhu kolkolem objímají. S morfologického stanoviska dlužno považovati botky za palisty, jež svými okraji srostly v trubku. Na hořejším okraji jsou botky u tohoto druhu lysé nebo porostlé kratičkými, jemnými brvkami.

Drobné kvítky (F, F₁) vyrůstají od června do září v chudých svazečkách z paždí nepatrných, blanovitých, kornoutovitých listenů (srovn. s obr. 34 K), skládajíce husté, válcovité, 1—3 cm dlouhé klasy, jimiž lodyha a větve se zakončují. Mají nažloutlé, nazelenalé, bělavé nebo narůžovělé, hluboce 5klané (řidčeji

4klané) okvětí, obyčejně šest volných, ke spodině okvětí přirostlých tyčinek — ve dvou kruzích: ve vnějším 5, s introrsními prašníky, ve vnitřním pouze jednu, s extrorsním prašníkem (obr. 30) — a svrchní, vejčitý, na spodu kruhem drobných žlázek obklopený, 2členný semeník, jehož čnělka rozděluje se nahoře ve dvě hlavičkaté blizny. Plod jest hnědá, Čočkovitá, na plochách vtisklá nažka, zaobalena všecka vytrvalým okvětím. Klíček jest v ní uložen stranou vedle bílku (s).

Zvětšujícím sklem možno skoro vždy pozorovati na stopkách klasů i květů, i na vnější straně okvětí drobounké, žluté žlázky, které jiným, podobným druhům chybějí.

Opylení homogamických květů jest jednak xenogamické hmyzem, jednak autogamické, anyť některé tyčinky ohýbají se dovnitř, tak že prašníky jejich se setkají s bliznami a je zúrodní.

Roste hojně, obyčejně pospolitě, na návsích, v příkopech a jako obtížná plevel na vlhkých rolích.

Šťáva, vylisovaná z lodyhy a listů, dává s kamencem žluté barvivo.