Květy (obr. 332 F), vyrůstající z paždí jednožilných, blanovitých listenů, skládají vejčitý nebo podlouhlý, dosti volný konečný klas. Složení a diagram květu podány byly ve znacích povšechných (obr. 330 a 331). Na spodním krouceném semeníku (p), podobném stopce, spočívá 6 nachových, zřídka bílých nebo pleťových lístkův okvětních (1—6), z nichž 5 zeleně žebernatých sklání se ve vejčitou lebku, šestý však, temně skvrnatý jest rozšířen v pysk, který je vpředu mělce rozeklán ve 3 široké, přiokrouhlé laloky — z nichž prostřední jest nejmenší, někdy i docela zakrnělý — a vzadu se prodlužuje ve válcovitou, tupou, rovnovážnou nebo vystoupavou ostruhu (o) skoro zdéli nebo kratší semeníku. Prašník (a) přirůstá celým hřbetem ke sloupečku (čnělce obr. 331 g) nad bliznou (n), umístěnou vpředu zrovna před vchodem do ostruhy. Pyl v každém pytlíčku prašníkovém jest slepen v jedinou hruškovitou, stopkatou brylku (obr. 331 F, а, а₁, a₂), jejíž držadélko, na konci lepkavé, vězí ve zvláštní kapsičce horního okraje blizny (F₂ k)

Opylení děje se takto: Hmyz (zejména včela nebo čmelák) hledající v ostruze medovinu posadí se na plochý pysk a noře sosák do ostruhy (obr. 332 F a obr. 331 F₁), dotkne se okraje bliznového, tak že brylky z kapsiček vyskočí a zachytí se mu lepkavými držadélky na sosák, jak znázorněno zahrocenými tužkami (obr. 331 A nebo obr. 332 a₁). Zatím co hmyz navrtává sosákem stěny ostruhy, aby se dostal k medovině — neníť zde medovina nahromaděna v ostruze, ale uložena v buněčném pletivu její stěn, aby to patrně hmyzu déle trvalo — ztvrdne lepkavá hmota, kterouž brylky na sosák hmyzu se přilepily a brylky drží tak pevně na sosáku, že ani při rychlém letu s něho nespadnou. Navštiví-li potom hmyz jiný květ, dotýká se brylkami — které se zatím překlonily širším koncem do předu, jak znázorněno na obr. 331 B nebo obr. 332 a₂ — lepkavé jeho blizny a tak, byť z celé brylky jen něco pylu na blizně uvázlo, nastane zúrodnění.

Aby při tomto podivném a nesnadném způsobu opylení mohly blizny s tím větší jistotou býti zúrodňovány, zůstávají květy vstavačů dlouho čerstvé, nevadnouce; nežli všecky kvítky celého květenství rozkvetou, trvá to několik neděl.

Plod jest tobolka (obr. 332 f, f₁), o které více pověděno bylo ve znacích povšechných (str. 246). Zde budiž pouze připomenuto, že semena (z) jsou velice četná a velice drobounká, zahalena ve volné, síťovité slupině, kterouž váha jejich