Na této straně začíná článek o rostlině:
Kosatec český - Iris bohemica [= Kosatec bezlistý - Iris aphylla]
Kosatec bezový - Iris sambucina

na nehtu bělavé a fialově žilnaté jsou sice též na vnitřní straně bezvousé jako u kos. žlutého, ale vnitřní, přímé lístky jsou opak vejčité, větší než lupenitá ramena čnělky. Semeník (p) je trojhranný.

Roste na vlhkých lukách zvláště v rovinách. Kvete v máji a červnu.

Všecky ostatní druhy vyskytují se u nás planě nebo zplaněle jen v některých okresích, jsouce namnoze botanickými vzácnostmi. Jsou to:

3. K. český (I. bohemica Schmidt, I. nudicaulis¹ Lamk., I. hungarica² W. Kit., I. Fieberi Seidl — obr. 312) — vyhání ze ztloustlého oddenku smáčknutou, pouze 1—3 dm vysokou lodyhu nejdoleji s několika krátkými listy, která se obyčejně rozvětvuje v několik květonosných větví a to tak, že nejdolejší květonosná větévka vyrůstá pod prostředkem, často hned nad oddenkem. Listy oddenkové jsou mečovité, více méně srpovitě prohnuté, na neplodných rostech delší. Veliké květy, zahalené s počátku ve vejčitých až kopinatých, nafouklých, v době květu ještě čerstvých, tence bylinných, jen po kraji a na špičce trochu mázdřitých, často nafialovělých listenech, mají modře fialové, dole bělavé a rudohnědě žilnaté okvětí, jehož tři vnější, dolů sehnuté lístky jsou na spodině svrchní strany porostlé hustým, světle fialovým vousem; vnitřní lístky vzhůru к sobě skloněné jsou asi téže velikosti jako lístky vnější.

Jsa v Evropě střední spoře roztroušen, byl u nás pozorován na vápenných a čedičových skalách u Chuchle blíže Prahy, pod hřbitovem u Ml. Boleslavi, v Litoměřicku a Českém Středohoří, jakož i na Sv. Hoře u Mikulova v jižní Moravě. Kvete v máji.

4. K. bezový (I. sambucina L. — obr. 313) slove tak odtud, že květy jeho voní bezem. Vnějškem připomíná známý pěstovaný k. německý (str. 237), s nímž i v tom se shoduje, že listeny zahalující s počátku květy, jsou v hořejší polovině suchomázdřité (jen v dolejší polovině bylinné) a že vnější lístky okvětní jsou porostly na spodu svrchní strany řadou hustých žlutých vousů. Ostatně jest lodyha až 1 m vysoká, vícekvětá, listy jsou mečovité, oddenkové květů nedosahující, vnější lístky okvětní odstálé, jen mírně sehnuté, asi 3kráte tak dlouhé jak široké, tmavofialové, žilkované; lístky vnitřní (с), přímo k sobě skloněny a

¹) Slož. z lat. nudus = nahý + caulis = lodyha.

²) Lat. hungaricus = uherský.