Na této straně začíná článek o rostlině:
Kosatec žlutý - Iris pseudacorus

1. Kosatec žlutý (Iris pseudacorus¹ L. — obr. 310) vyhání z tlustého oddenku, jímž jest upevněn v bahně, přímou, až přes 1 m vysokou, přioblou, více méně větevnatou lodyhu s dvouřadými, čárkovito-kopinatými, mečovitými listy.

Jsouce k lodyze obráceny hranou (nikoli plochou), listy pochvami svými lodyhu sedlovitě objímají a jsouce i s ní tenkou vrstvičkou vosku poněkud ojíněny, nedopouštějí, aby k nim dešťová voda nebo rosa lnula. Rostlině jest to k nemalému prospěchu, poněvadž se průduchy listů neucpávají a transpiraci se nikdy nepřekáží; rostouc ve vodě, přijímá zajisté kořenem stále mnoho vody, kterouž musí ovšem průduchy opět z větší části vypařiti.

Veliké, úhledné, žluté květy jsou s počátku zahaleny v pochvatých, zelených listenech; spočívajíce na konci lodyhy a její větví v počtu celkem 1—5, skládají květenství zvané "vějířek".² Mají toto složení:

Spodní, trojhranný, trojpouzdrý semeník (p), tvořený třemi plodolisty, nese na vrcholku čnělku (l), která se rozděluje ve tři lupenitá ramena (n) rozeklaná na konci ve 2 špičaté laloky. Pod laloky vně jest po příčné, stříškovité řase — blizně. Lístků okvětních jest 6 a srůstají spolu na spodu v trubku; tři vnější z nich (o), vejčité, nehetnaté, značně veliké ohýbají se dolů, ostatní 3 vnitřní (o₁), kopinato-čárkovité, zcela malé — menší nežli lupenitá ramena čnělek — směřují vzhůru. Tyčinky jsou tři; jsouce postaveny proti vnějším lístkům okvětním, ukrývají se před deštěm pod lupenitými rameny čnělkovými. Plod jest trojpouzdrá, mnohosemenná tobolka (f) poltící se ve 3 chlopně.

Opylení květů, které sice nevoní, ale obsahují v okvětní trubce hojnost medoviny, obstarávají hlavně čmeláci a některé mouchy. Posadivše se na sehnutý vnější lístek okvětní, zaměří sosákem, jak jim temnější kresba na spodině okvětního lístku ukazuje, do skuliny mezi tímto lístkem okvětním a čnělkou, jejíž blizny jsou postaveny zrovna nad skulinou. Jen touto cestou možno se totiž dostati k medovině. Při tom dotýkají se čmeláci chlupatým hřbetem té které blizny a otírají na ni pyl, jejž si byli v jiném květě na tělo nabrali. Potom, zvláště když vytahují sosák zpět, nabírají si z extrorsních zralých prašníků nový pyl na hřbet a přenášejí jej opět do jiného květu. Poněvadž blizna, kterouž hmyz vnikaje do květu vehnul poněkud dovnitř, při zpáteční cestě sosáku opět svojí vnitřní, opylení schopnou stranou jest ke své čnělce přitlačována, nemůže býti pylem

¹) Složeno z řec. ψευδήζ = nepravý + άκορος = puškvorec, jemuž před rozkvetením dosti se podobá a oddenky obou se zaměňují.

²) Viz ve Slovn. terminolog. ve sv. I.