Na této straně začíná článek o rostlině:
Narcis dvoukvětý - Narcissus biflorus
Narcis vonný - Narcissus odorus
Taceta - Narcissus Tazetta [= Narcis taceta - Narcissus tazetta]
Žonkyla - Narcissus Jonquilla [= Narcis Jonquilla - Narcissus jonquilla]
Zovnice - Amaryllis belladonna [= Amarylis - Amaryllis belladonna]

3. Ν. dvoukvětý (Ν. biflorus Curt.) — podobá se úplně n. bílému, za jehož odrůdu jej také někteří považují, má však stvoly 2květé. Roste planě v jižní Evropě. Kvete koncem dubna a v máji.

4. N. vonný (N. odorus L.) — má žluté květy o veliké, zvonkovité korunce jako n. žlutý, avšak libovonné a obyčejně po 3—6 na témže stvolu. Jest domovem též v jižní Evropě. Kvete v týž čas jako předch.

5. Taceta¹ (N. Tazetta L., die Tazette — obr. 300) — poznává se od narcisu bílého a dvoukvěté ho nejsnáze tím, že má na vrcholku stvolu větší počet stopkatých, libovonných květů ve 2 šroubelích, jež — vytvářejíce zdánlivý okolík — jsou s počátku zahaleny ve společném blanitém toulci. Trubka okvětní, asi 2 cm dlouhá, jest zelená, ušty bílé a pohárkovitá korunka žlutá. Jsou však také odrůdy s květy úplně bílými anebo úplně žlutými.

Jest domovem v jižní Evropě, sev. Africe, Číně a Japanu. Kvetouc záhy na jaře, pěstuje se v četných odrůdách v zahradách, sklenících i kořenáčích. Největší oblibě těšily se tacety v 18. století u zahradníků hollandských, kteří jich vypěstili přes 150 odrůd. Objeveny byly Clusiem r. 1565. v horách Gibraltarských.

6. Žonkyla² (N. Jonquilla² N. juncifolius³ Salisb., die Jonquille) vyhání z hnědé, poměrně malé cibule tmavozelené, úzké, skoro oblé, žlabovité listy a štíhlý, jen asi 3 dm vysoký stvol s libovonnými, žlutými květy v počtu 3—6, tak že se květenstvím značně podobá tacetě.

Pochází ze sev. Afriky a jižní Evropy, kdež byla od Clusia v touž dobu jako taceta objevena v okolí Cadixe a Sevilly. Poněvadž jest oproti zimě choulostivá, pěstuje se u nás hlavně jen ve sklenících a kořenáčích. Kvete záhy na jaře.

Z cizozemských rodů amarylkovitých, pěstovaných nejčastěji pro okrasu, buďtež pouze uvedeny:

1. Zovnice neboli amarylka zlomocná (Amaryllis⁴ belladonna⁵ L., die Amaryllis — obr. 301) — má vejčitou, prudce jedovatou cibuli, ze které vyrůstá jednoduchý, 5—7 dm vysoký stvol, zakončený okolíkem 8—10 sličných, bělavě růžových, libovonných, nakloněných květů. Zvonkovité, nejčastěji trochu souměrné okvětí, připomínající okvětí bílých lilijí, skládá se ze 6 kopinatých lístků, které srůstají na spodu

1 ) Zdrob. slovo vlašsk. tazza = hluboká míska, šálek, vzhledem ke tvaru květův.

2 ) Má oblé listy jako některé druhy sítin (Juncus, vlašsk. giunco).

3 ) Slož. z lat. juncus = sítina + folius = list.

4 ) Jméno krásné pastýřky, kterouž Vergilius opěvuje ve svých »Pastýřských zpěvech«. Řec. άμαρύσσω = lesknu se.

5 ) Cibule se rovnají jedovatosti rulíku (Atropa belladonna), viz str. 250. ve sv. III.