Na této straně začíná článek o rostlině:
Bříza (rod) - Betula
Bříza obecná - Betula verrucosa [= Bříza bělokorá - Betula pendula]

Rod 1. Bříza¹ (Betula², Birke) má prašníkové květy s nepatrným okvětím 1listým, řidčeji 2listým (obr. 199 A) a s prašníky lysými; květy pestíkové (obr. 199 B) jsou nahé, sedí po třech v paždích trojkřídlých, později papírovitých, opadavých listenů (šupin) válcovitých jehněd a dospívají v nažky křídlaté, volné (se svými listeny nesrostlé a jimi nezahalené). — Roste u nás ve 4 druzích:

1. Bříza obecná neboli bradavičnatá (Betula verrucosa Ehrh., B. alba L. part., warzige Birke — obr. 197 a 198) má na štíhlém kmeni a silnějších větvích bílou kůru, která se snadno v papírovitých proužcích slupuje; na mladších větvích však jest kůra červenohnědá. Ostatně jsou mladé větve prutovité, nejčastěji přímé, řidčeji převislé, namnoze posázeny bradavičnatými, pryskyřičnými žlázkami a porostlé střídavými listy o dlouhých řapících a kosočtverečných nebo trojhranně vejčitých, dlouze špičatých, pokraji dvakráte ostře pilovitých čepelích.³ V mládí bývají listy potaženy lepkavým povlakem, který zabraňuje přílišnému vypařování vody a vyzařování tepla. Za podobným účelem bývají řapíky listové jakož i mladé letorosty s počátku pýřité. Drobounké, neúhledné, jednodomé kvítky, objevující se poprvé na stromech 15—25letých, jsou směstnány do válcovitých jehněd.

Jehnědy prašníkové (J) vyvinují se po 2-3 na koncích větviček už na podzim v podobě zelených, později hnědých, 1— 2 cm dlouhých válečků. Přezimovavše počnou se záhy z jara, někdy už koncem března prodlužovati, tak že šupiny jejich, dosud těsně k sobě přiložené, od sebe se oddalují a mezi nimi objeví se prašníky. Jest pak složení těchto jehněd takové: na hlavní, chabé, převislé ose sedí četné stopkaté, šupinovité listeny (F b) mající na svrchní (k vrcholku jehnědy) obrácené straně v pravo i v levo po jednom menším šupinovitém listenci (α, β). V paždí každého listenu sedí vidlan tří kvítků velice jednoduchých; majíť za okvětí pouze jediný nepatrný lístek vpředu, zřídka ještě jeden vzadu (obr. 199 A) a jenom dvě tyčinky, jejichž nitky jsou nahoře rozpolceny a pytlíčky prašníkové od sebe odděleny (a), tak že se zdá, jako by v každém kvítku byly tyčinky čtyři a tudíž v paždí každého listenu celkem tyčinek 12.

Jehnědy pestíkové (J₁) vyvinující se na pobočných krátkých větvičkách teprve na jaře, jsou mnohem štíhlejší jehněd prašníkových, jen asi 2 cm dlouhé, zelené. V paždích jejich šupinovitých, 3laločných listenů (b) — postranní šupinovité listence (α, β) srůstají totiž s listenem prostředním a s ním zároveň po odkvetení se zveličují, tak že původní štíhlé jehnědy mění se později ve válcovité, asi 2½ cm dlouhé šištice — sedí též po 3 kvítcích (F₁), které však jsou zcela nahé. Každý

¹) Pocházejíc od stslov. bréza, vyskytuje se i v jiných řečech slov., na př. rus. береза, pol. brzoza. chorv. brezica atd. Srovn. stind. bhurja = bříza.

²) Tak zvali břízu již staří Římané.

³) Na mladých rostlinách bývají listy jednoduše pilovité a chlupaté, tak že se podobají listům b. pýřité (B. pubescens Ehrh., str. 156).