linká semena (z) opatřená jemnou, bílou vlnou vyrůstající ze spodního konce. Záhy dozravše (již za několik neděl po odkvetení), poltí se tobolky pouzdrosečně ve 2 chlopně, jejichž konce ohýbají se zpět, a lehounká semena roznáší pak vítr daleko po krajině. Padne-li semeno na vlhkou půdu. „přilepí se" a počne brzy po té klíčiti, nečekajíc až do jara příštího roku, pročež se dříve myslilo, že semena v několika dnech po dozrání ztrácejí klíčivost. Pokusy Wiesnerovými však dokázáno, že klíčí i po měsících, ale ovšem v prvních 2 měsících po dozrání nejvíce.

Oproti všem ostatním našim anemofilným stromům jehnědokvětým opylují se vrby pomocí hmyzu, který přes všecku nepatrnost kvítků dosti hojně je obletuje. Přispíváť k tomu několik okolností: a) Jsouce nahloučeny v husté jehnědy a majíce žluté nebo nachové prašníky na dlouhých nitkách, jsou kvítky už zdaleka viditelny, zejména u těch druhů vrb, které dříve kvetou nežli se počnou odívati listím. b) Vylučují ze žlázek na spodu tyčinek i pestíků hojnost sladkého nektaru. c) Rozkvétají dosti záhy na jaře, kdy jest ještě v přírodě málo medonosných rostlin rozkvetlých, takže hmyz rád se s nimi spokojí. d) Aby hmyz na květy pestíkové pyl z květů prašníkových tím jistěji přenášel, jsou jehnědy prašníkové nápadnější, pročež je hmyz dříve navštěvuje a nabrav si na tělo pylu, teprve potom na méně nápadné jehnědy pestíkové zalétá.

Vrba bílá roste hojně u vod a u cest. Jako všecky vrby velice snadno se rozmnožuje a jeví značnou houževnatost životní: uříznuté větve, zasazeny byvše do vlhké půdy, vyhánějí z adventivních pupenů prýty, a kmeny, zbaveny všech větví, nasazují nové koruny.

Užitek této a jiných vrb jest rozmanitý: Měkké, lehké, bílé dříví není sice příliš cenné, za to však hodí se ohebné prutovité větve (zvláště některých druhů) výborně k pracím košařským¹). Křovité druhy hodí se též dobře na upevňování břehů a náspů. Kůra mladších větví obsahuje vedle třísloviny hořkou látku salicin, jíž užívalo se druhdy a dosud ještě užívá místo chininu v horečkách. Květy dávají dobrou pastvu včelám.

Co do geologického stáří dlužno uvésti, že otisky listů vrbových objevují se až ve svrchním oligocénu.

Nepřehledná jest řada hmyzu a jeho larev, které žijí ve vrbách nebo na nich. Z čeledi brouků žije na listech a na jehnědách asi 70 druhův a ve dřevě asi 30 druhů. Motýlové zastoupeni jsou asi 200 druhy, jejichž housenky ožírají zejména listy. Z hmyzu blanokřídlého, zvláště pilatek žije na vrbách přes 30 druhů, z hmyzu dvoukřídlého, zejména bejlomorek, přes 20; k tomu přistupuje asi 10 druhů mšic, několik ploštic, křísův a roztočů. Většina tohoto hmyzu neváže se ovšem pouze na vrby, navštěvujíc se stejnou zálibou i jiné listnaté stromy. Proto uvádíme zde jen několik nejznámějších:

1. Z brouků pochutnávají si na listech vedle jiných nejčastěji: všeobecně známý chroust obecný (Melolontha vulgaris L.), o polovici menší chroustek letní (Rhizotrogus solstitialis L. — obr. 151), listokaz zahradní (Phyllopertha horticola L ), o němž učiněna zmínka již mezi škůdci růže (ve sv. II. na str. 471 — obr 730), a mandelinka topolová (Chrysomela populi L. — obr. 152), brouček zavalitého těla, 6—10 mm dlouhý, na hlavě a štítě zelenavě černý, na krovkách žlutavě červený,

1 ) Viz Karla Salače : Nauka o rationelním pěstování a zužitkování vrby. Praha, Reinwart 1887.