Na této straně začíná článek o rostlině:
Vrbovité - Salicineae [= Vrbovité - Salicaceae]
Vrba (rod) - Salix

Řád XV. Vrbovité (Salicineae)

jsou stromy i kře s jednoduchými, namnoze palistnatými listy a 2domými, nahými květy, které vyrůstají v jehnědách z paždí šupinovitých listenů. Místo okvětí vyskytuje se ve květech po 1 nebo 2 žlázkách (obr. 149 ž) nebo nízký pohárek (obr. 184 o). Květy prašníkové jsou zastoupeny buď dvěma, řidčeji 3-5, anebo větším počtem tyčinek (obr. 184 F) Květy pestíkové, stojící oproti květům násl. řadu v paždích listenů jednotlivě, jsou zastoupeny semeníkem, který, nese na vrcholku čnělku rozeklanou ve 2 jednoduché nebo 2klané blizny (obr. 149 F₂, F₃) a tvořen jsa dvěma plodolisty (obr. 150 B), obsahuje na 2 nástěnných semenicích četná přímá vajíčka.

Plody jsou tobolky; obsahujíce četná drobná semena opatřená na spodu vlnovitým chmýřím, poltí se dozravše ve 2 chlopně.

Náležejí sem pouze 2 rody: vrba (Salix), jejíž prašníkové květy mají obyčejně jen 2, zřídka 3 nebo 5 tyčinek, pestíkové pak na spodu 1—2 žlázky, a topol (Populus), jehož prašníkové květy mají větší počet tyčinek a pestíkové sedí v pohárkovitém okvětí.

Rod 1. Vrba¹ (Salix², Weide) má pupeny pouze v jediné šupině zahaleny (obr. 171 D), listeny v jehnědách nedělené, květy prašníkové o 2, řidčeji o 3 nebo 5—10 tyčinkách a květy pestíkové bez pohárkovitého okvětí. Okvětí jest zastoupeno 1 nebo 2 žlázkami sedícími na spodu semeníku nebo tyčinek.

Mezi všemi našimi stromy jsou vrby na druhy nejbohatší. Vyskytujíť se v naší květeně v 21 druzích a kromě toho asi ve 30 míšencích, z nichž některé považovány bývají za druhy samostatné. Jsou pak tu míšenci nejen prvého, nýbrž i druhého a třetího, ba i pátého stupně. Wichurovi ve Vratislavi, jenž míšenci vrb zvláště se zabýval, podařilo se na př. vypěstiti míšence, na němž 6 druhů vrb se súčastnilo, totiž jíva, v. lýkovcovitá, laponská, nachová, slezská a košařská.

Již vzhledem k tomuto velikému počtu druhův a míšenců celkem jednotvárných, vnějškem značně sobě podobných, jest určování vrb nad míru nesnadné. K tomu však přistupují ještě jiné obtíže: jedinci prašníkoví a pestíkoví téhož druhu bývají často od sebe vzdáleni a u některých druhů rozkvétají nesoučasně; listy rozvíjejí se u mnohých druhů až po odkvetení, tak že dlužno k určování sbírati větve nejen ze dvou jedinců, nýbrž často též ve dvou dobách; odění listů (srstnatost, pýřitost, chlupatost) v mládí bývá jiné nežli v dospělosti; palisty možno pozorovati většinou jen na prýtech mladých atd. Všecky tyto okolnosti znesnadňují určování tak velice, že již Linné nazval rod vrb „křížem a trýzní botanikův".

Poněvadž jest nesnadno poznati různopohlavné jedince k sobě náležející, bude nejlépe určovati dle dvou klíčů: dle prvého jedince s jehnědami prašníkovými, dle druhého jedince s jehnědami pestíkovými.

¹) Jako pol. wierzba, rus. верба, chorv. bela vrba atd. od stslov. vrъba. Jungmann upozorňuje na podobnost s lat. arbor = strom.

²) Plinius odvozuje od latin. salire = skákati, vzhledem k rychlému vzrůstu. Správnější však asi jest srovnati s řec. ελιξ = vinutí, vzhledem k tomu, že prutů se užívá na pletení; také něm. Weide (od winden = vázati) k tomu poukazuje.