Na této straně začíná článek o rostlině:
Zvěšinec huňatý - Linaria spuria [= Úporek pochybný - Kickxia spuria]
Zvěšinec menší - Linaria elatine [= Úporek hrálovitý - Kickxia elatine]

5. Zvěšinec¹ huňatý (L. spuria² Mill. - obr. 126) vyhání z 1letého kořene lodyhu rozdělenou od spodu v tenké, položené, huňaté, 1-3 dm dlouhé větve s krátce řapíkatými, široce vejčitými, chlupatými, na okraji celými nebo oddáleně zubatými listy. Květy (F), vyrůstající v měsících letních jednotlivě z paždí listů na dlouhých, obyčejně huňatých stopkách, mají huňatý kalich a žlutou, na horním pysku tmavě fialovou korunu s ostruhou namnoze ohnutou. Pouzdra zralých tobolek otvírají se otvory, jejichž víčka odpadávají.

Roste porůznu na polích a úhorech, v Čechách zejména v nížinách polabských, v horách Orlických a Kladských, v Jičínsko-Boleslavsku a na Moravě v rovině i pahorkatině kromě části západní, jakož i ve Slezsku těšínském.

Jest s druhem následujícím paměti hodný amphicarpií³. Dle pozorování Micheleta a Achersona vyvinuje totiž vedle plodů normalních, dospívajících z květů rozvitých, též z paždí dolejších listů krátké, tenké větvičky zarývající se do země a na těch květy drobounké, se zakrnělými korunami, které se ani nerozvijí; nicméně však zúrodnivše se kleistogamicky, tyto kvítky dospívají v plody s dokonalými semeny, jež zůstávají zrovna v zemi.

6. Z. menší (L. elatine⁴ Mill - obr. 127) jest jednoletý, podobný položenými, huňatými větvemi druhu předch. Má však listy hořejší nejčastěji hrálovitě a střelovité, štětinovité stopky květní mnohem delší svých listů a nejčastěji lysé, a koruny s ostruhou rovnou. Ostatně jsou koruny bledožluté, s horním pyskem na vnitřní straně fialovým. Zralé tobolky otvírají se jako u druhu předch.

Roste porůznu na hlinitých a vápenitých polích hlavně v nížinách polabských a v horách Orlických, jakož i roztroušeně po Moravě, zvláště v části jižní, střední a východní, i ve Slezsku. Kvete jako druh předch. v létě.

1 ) Pol. zwiesiniec.

2 ) Lat. spurius = nepravý, zvrhlý.

3 ) Viz v Slovn. terminol. ve sv. I.

4 ) Od řec. ελατός = vyhnaný (ελαύνω = ženu) vzhledem k tomu, že vyhání plazivé lodyhy.