Na této straně začíná článek o rostlině:
Rozrazil ožankolistý - Veronica teucrium [= Rozrazil ožankový - Veronica teucrium]
Rozrazil rakouský - Veronica austriaca

které jsou i s lodyhou lysé a mají po kraji oddálené, stranou nebo vzad směřující zoubky; často bývají zoubky shora zakryty vroubkem.

Aby se lodyha tohoto rozrazilu v hustém spletení sousedních rostlin propletla, jsou listy na vrcholku s počátku k lodyze poněkud přitisklé; teprve pak, když se byly úzkými mezerami mezi větvemi sousedních rostlin provlekly, rozkládají se vodorovně, čímž postavení lodyhy jest ovšem ještě pevnější. K upevnění tohoto postavení zdají se napomáhati také zoubky na okrajích listů, které jen právě u tohoto druhu jsou obráceny více méně do zadu.

Květy (F) mají drobné, bělavé nebo modré, červenavě žilkované koruny a vyrůstají na dlouhých, tenkých stopkách v řídkých úžlabních hroznech. Tyto hrozny však nebývají vstřícné jako u druhů předch., nýbrž střídavé, vyrůstajíce obyčejně jen z paždí jednoho z obou hořejších listů vstřícných. Tobolky (f) jsou smačknuté, širší než delší, nahoře vykrojené a otvírají se za stejných okolností jako u rozr. potočního.

Roste na podobných místech jako oba druhy předch. Kvete v měsících letních.

7. R. ožankolistý neboli šírolistý (V. teucrium¹ L., V. latifolia Autt. -- obr. 101) podobá se značně rezekvítku zejména tvarem listů a stopkatými, vstřícnými hrozny, které vyrůstají z paždí hořejších listů. Od rezekvítku poznává se však dle těchto znaků: má lodyhy alespoň nahoře kolkolem pýřité až huňaté a obyčejně mnohem vyšší (někdy až 1 m vysoké); vejčité až čárkovité, hrubě vroubkovano-pilovité, často až peřenoklaně zastřihované listy jsou kromě nejspodnějších vesměs přisedlé a obyčejně skoro srdčitě objímavé; hrozny jsou značně prodlouženy a koruny tmavomodré, 10—12 mm široké. Největší odchylka však spočívá v tom, že kalich (k) má 5 cípů — zadní ovšem maličký — nikoli čtyři, jak tornu jest u všech druhů předcházejících.

Roste dosti hojně v lesích, na skalách i lukách. Kvete hlavně v červnu a červenci.

8. R. rakouský (V. austriaca L., V. dentata² Schmidt — obr. 102) shoduje se ve většině vlastností, zejména v 5dílném kalichu s r. ožankolistým. Má však všechny podlouhle kopinaté listy (kromě nejhořejších, skoro přisedlých, po kraji často ohrnutých) krátce řapíkaté, vroubkovaně pilovité až stříhaně zubaté a peřenoklané, zřídka částečně (na vrcholku) celokrajné.

Náležeje květeně jižnější, zejména korutanské, jest u nás celkem vzácný. V Čechách byl pozorován na výslunných a keřnatých kopcích v okolí Prahy, Karlštejna, Tetína a na Lovoši (u Lovosic v Litoměřicku), na Moravě v nejjižnější části (v okolí Čejče a Polavy), v Jeseníku (ve Filipově u Javorníka) a v Karpatech (u Solance blíže Val. Meziříčí). Kvete v máji a červnu.

¹) Teucrium = ožanka, viz tam.

²) Lat. dentatus = zubatý.