Na této straně začíná článek o rostlině:
Pcháč kopinatý - Cirsium lanceolatum [= Pcháč obecný - Cirsium vulgare]
Pcháč bělohlavý - Cirsium eriophorum

Roste velmi hojně na vlhkých lukách a březích. Jest dobrou pícní rostlinou; v Rusku a Sibiři pojídají mladých listů jako salátu.

10. P. kopinatý (C. lanceolatum Scop. — obr. 789) jest s následujícím druhem dvouletý a oproti všem druhům předch. na svrchní straně listů od krátkých osténků škrablavý. Má přímou, až přes 1 m vysokou, jednoduchou nebo větvitou lodyhu po celé délce porostlou listy. Ty jsou hluboce zpeřeně rozděleny v 2—3klané, namnoze vlnitě zprohýbané, žlutými trny ukončené úkrojky a sbíhají po lodyze lalůčkatými, bodlinatými křídly. Vejčité, dosti veliké úbory sedí jednotlivě na konci lodyhy a větví. Listeny zákrovní jsou čárkovitě kopinaté; vnější zakončují se šidlovitými, odstávajícími ostny a bývají často pavučinaté. Kvítky jsou nachové.

Roste porůznu u cest, na nevzdělaných místech, mezích a suchých kopcích. Kvete od června do září.

Pozn. Vedle pсh. kopinatého vlastního, který má listy na rubu zelené, vlnitě zprohýbané a nažky hnědé, vyskytuje se pořídku, zejména ve vlhkých hájích a lesních mýtinách odrůda s listy na rubu bělavě pavučinato-plsťnatými, plochými a nažkami šedými — pсh. lesní (С. silvaticum Tausch sp., C. nemorale Reichb.).

11. P. bělohlavý (C. eriophorum¹ Scop. — obr. 790) jest dvouletá bylina s druhem předch. v tom se shodující, že má listy na svrchní straně od malých osténků škrablavé. Ode všech ostatních pcháčů rozeznává se na první pohled po kulatých, neobyčejně velikých, 4-5 cm širokých úborech s bělovlnatými zákrovy. Jinak má přímou, namnoze větvitou, až přes 1 m vysokou, po celé délce listnatou, bezkřídlou, vlnatě plsťnatou lodyhu, podlouhlé, v trnité úkrojky zpeřeně rozdělené listy na líci tmavozelené, na rubu běloplsťnaté, objímavě přisedlé, ale nesbíhavé, dolní řapíkaté. Úbory, rozvíjející se v červenci a srpnu, jsou dole podepřeny listy a listeny zákrovní bývají zakončeny kopisťovitě rozšířenou špicí (b). Květy jsou nachové.

¹) Slož. z řec. έοιον = vlna + φέρω = nesu, vzhledem k bělovlnatým zákrovům.