![]() | |
Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 3, strana 582:
Na této straně začíná článek o rostlině:
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
3. В. kadeřavý (С. crispus L. - obr. 778) liší se od b. obecného tím, že má podlouhlé až podlouhle kopinaté listy mělčeji peřenoklané až chobotnatě zubaté, na rubu běloplsťnaté, po kraji s tenkými ostny a tuhými brvami, sbíhající po lodyze útle ostnitými, laločnatými křídly souvislými. Vejčité úbory jsou o něco menší a bývá jich často několik pohromadě na koncích větví nahloučeno v hustém chocholíku. Zákrovní čárkovité, zašpičatělé listeny na zevnějšek stále se zmenšují, tak že nejspodnější jsou asi 4kráte kratší vnitřních. Květy jsou světle nachové, zřídka bílé. Jsa druhem 2letým jako oba předch., roste nejraději ve vlhkých křovích, u potoků, v hájích, příkopech a mýtinách, zejména v severní polovině Čech jakož i na Moravě a ve Slezsku. Kvete v červenci a srpnu. 4. B. lopuchovitý (C. personata1 Jacq., Arctium2 personata L. — obr. 779) jest oproti všem třem předcházejícím druh vytrvalý, s plazivým, větvitým oddenkem. Má přímou, až 1 ½ m vysokou, namnoze víceúbornou, trnitou, vlnatou, pod úbory až běloplsťnatou, po celé délce listnatou lodyhu, listy dolejší hluboce peřenoklané o podlouhlých, laločnatých úkrojcích postranních a velikém úkrojků konečném, listy prostřední a hořejší nedělené, vejčitě kopinaté, bodlinatě pilovité, úzkými kraji sbíhavé, tak že lodyha je slabě laločnatě křídlatá, jen zřídka skoro bezkřídlá. Na rubu jsou listy více méně pavučinatě běloplsťnaté. Kulovaté úbory, 1) Jménem personata rozuměl Plinius nějaký veliký druh lopuchu. 2) Viz pozn. 4) na str. 569. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
![]() |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |