Na této straně začíná článek o rostlině:
Srpek (rod) - Serratula [= Srpice - Serratula]
Srpek barvířský - Serratula tinctoria [= Srpice barvířská - Serratula tinctoria]
Srpek různolistý - Serratula heterophylla [= Srpice karbincolistá - Serratula lycopifolia]

mnohovětevnou, pouze 1—2 dm vysokou lodyhu s listy vesměs podlouhle kopinatými, z nichž dolejší přisedají k lodyze spodem súženým, hořejší objímavým. Po okraji jsou listy oddáleně zubaté. Úbory spočívají jednotlivě na dlouhých, žláznatě pýřitých stopkách, jsou mnohem menši nežli u druhu předch. a barvy citronově žluté. Různotvárnost nažek neboli heterokarpie jeví se u tohoto druhu mnohem dokonaleji nežli u pěstovaného měsíčku zahradního. Vnější nažky bývají jen nepatrně prohnuty a protaženy v zoban, prostřední jsou člunkovitě vyduté a vnitřní čárkovité, do kotouče svinuté, jak svinují se některé drobné housenky a larvy, když se jich dotkneme.

Rosta velice roztroušeně po Evropě, vyskytuje se i u nás porůznu zplaněle.

Rod 48. Srpek¹ (Serratula², Scharte) má všecky květy trubkovité a obojaké, lůžko mezi květy bez tuhých plev, chmýří nažek víceřadé, ve vnitřní řadě nejdelší, dole v kroužek nesrostlé, jednotlivě opadávající; listeny zákrovní jsou po krajích suchomázdřité, ale ostatně bez ostnův a všelikých přívěsků; prašníky jsou bezocasé.

U nás vyskytují se 2 druhy:

1. Srpek¹ barvířský (Serratula² tinctoria L. -obr. 756) vyhání z krátkého vytrvalého oddenku přímou, až 1 m vysokou, lysou, lesklou lodyhu a řapíkaté, podlouhle vejčité, nedělené nebo peřenoklané až peřenodílné listy přízemní. Listy lodyžní jsou většinou přisedlé, kopinaté, v dolejší své třetině peřenoklané, ostatně i se spodními listy ostnitě pilovité. Květní úbory, rozvíjející se v měsících letních, skládají chocholičnatou latu. Mají podlouhle válcovitý, střechovitý zákrov složen z kopinatých, bezostenných, na špici fialově naběhlých listenů, štětinovité lůžko a nachové, zřídka bílé, vesměs trubkovité, obojaké kvítky (F) s bezocasými prašníky (a). Oblé nažky (f) mají vytrvalé, mnohořadé chmýří složeno z chlupů vesměs volných (ani dole spolu nesrostlých) a to v nejvnitřnější řadě nejdelších; posléze opadají chlupy chmýří jednotlivě (nikoli najednou).

Roste porůznu na lesních lukách, mýtinách a ve světlých hájích. Obsahuje zvláště v listech výborné žluté barvivo.

Pozn. V jižní a vých. Moravě vyskytuje se porůznu jako vzácnost odrůda s listy vesměs nedělenými — s. celolistý (S. tinct. β integrifolia Wallr.)

2. Na mokrých lukách a výslunných kopcích u Čejče a Hovoran (száp. od Hodonína) v již. Moravě vyskytuje se pořídku s. různolistý (S. heterophylla³ Des.

1 ) Také v jiných řečech slovanských tak slove, na př. pol. sierpik, rus. серпуха, chorv. srpac pilica; viz pozn. násl.

2 ) Zdrobn. od lat. serra = píla, vzhledem k ostnitě pilovitým listům.

3 ) Slož. z řec. έτερος = různý + φύλλσν = list.