Na této straně začíná článek o rostlině:
Hvězdnice hladká - Aster laevis
Hvězdnice novobelgická - Aster novi Belgii [= Hvězdnice novobelgická - Aster novi-belgii]

bývají však listy v době květu již opadalé. Úbory, rozkvétající v měsících letních, mají zelené listeny zákrovní a obsahují zlatožluté květy (F), jež oproti květům druhů předch, jsou vesměs trubkovité a obojaké; proto oddělují někteří s Linnéem tento druh od ostatních, považujíce jej za samostatný rod — Chrysocoma nebo Linosyris. Podlouhlé, smačknuté nažky (f) jsou srstnaté a nesou na vrcholku bílý chmýr o málo delší nežli jsou samy.

Roste na výslunných travnatých nebo lesnatých stráních, suchých místech a v křovištích asi v týchž okresích jako h v. chlumní (str. 534).

Kromě uvedených druhů hvězdnic vyskytuje se u nás ještě několik druhů cizích, namnoze severoamerických, jež jsouce pěstovány jako květiny okrasné v zahradách, odtud rády zplaňují, zvláště v křovištích vod. Jsou to zejména:

7. H. hladká (A. laevis L. — obr. 724) — má plazivý, výběžkatý oddenek, přímou, přes 1 m vysokou, lysou, nahoře skoro hroznovitě rozvětvenou lodyhu, tuhé, hladké, po kraji trochu drsné, kopinaté, špičaté, objímavým spodem přisedlé, nad dolejškem často houslovitě skrojené, celokrajné nebo spoře pilovité listy, jež dosahuji na lodyze až přes 1 dm délky, na větvích však bývají značně menší. Listeny zákrovů jsou hustě střechovité a nejzevnější z nich, sotva do třetiny zákrovu sahající, s širokým bělomázdřitým krajem a zeleným, kosočtverečným středem. Obojaké, trubkovité květy terče jsou žluté, později trochu nachové, jazykovité, pestíkové květy v paprsku blankytně modré. Nažky jsou velmi spoře chlupaté.

Jsouc původu severoamerického, náleží k nejpěknějším podzimním rostlinám okrasným. Zplaněle byla pozorována v pobřežních křovištích Labe u Podmokel, v starém řečišti Moravy u Veselí (svých. od Strážnice), v okolí Znojma i j. Kvete až v září a říjnu.

8. H. novobelgická (A. novi Belgii L, A. serotinus¹ Willd.) podobá se velice h. hladké. Jest vytrvalá bylina s plazivým, výběžkatým oddenkem, přímou, až 1 m vysokou, na stopách listových slabě chlupatou, ostatně lysou, chocholičnatě latnatou lodyhou, porostlou lesklými, trochu tuhými, kopinatými, dlouze zašpičatěnými, objímavým spodem přisedlými listy, jež bývají na dolejší části lodyhy drobounce pilovité, v hořejší části lodyhy však mnohem menší, celokrajné. Zákrovy skládají se z volných, čárkovitě kopinatých, po kraji bělomázdřitých listenů; nejspodnější listeny však, delší než polovice zákrovu a odstálé, jsou bylinné. Květy v terči jsou žluté, v paprsku světle fialové. Nažky jsou dosti chlupaté.

Jest domovem v sev. Americe. Pěstována jsouc v zahrádkách, zplaňuje odtud často v pobřežních křovištích, zejména v širším okolí pražském, Teplicko-Žatecku

¹) Lat. serotinus = pozdní.