horní, 3 větší cípy pysk dolní. Tyčinky jsou 4 dvojmocné, přirostlé nitkami ke koruně a tím zajímavé, že jejich zralé, introrsní, jednopouzdré prašníky (a, a₁) se rozvírají společnou skulinou (tedy podobně jako u slezův) a to jen za slunečna, za počasí vlhkého opět se zavírajíce. Nejsouť tyčinky, vyčnívajíce daleko z koruny, nijak chráněny před deštěm, proto starají se prašníky samy tímto způsobem, aby se pyl nezkazil.

Opylení protandrických květů obstarávají jednak denní motýlové, kteří jediní dlouhým sosákem mohou se dostali úzkou trubkou korunní k medovině, pod semeníkem se vyměšující, jednak rozmanité včely, které se sice nemohou dostati k medovině, ale pochutnávají si na pylu. Nebyly-li blizny zúrodněny pylem cizím pomocí hmyzu, zúrodňují se posléze geitonogamicky, an pyl z vyšších, mladších květů vysypává se z rozpřažených zralých prašníků na blizny květů starších, níže umístěných.

Svrchní, jednopouzdrý, dvěma plodolisty tvořený semeník (p) obsahuje jediné visuté vajíčko a nese na vrcholku dlouhou, jednoduchou čnělku; dospívá v jednosemennou, nepukavou nažku, zahalenou vytrvalým kalichem.

Roste pořídku na travnatých pahorcích a mezích v dolním poříčí Ohře (u Mšena jižně od Budyně, u Bilichova jižně od Panenského Týnce, v okolí Litoměřic), v záp. Polabí (u Roudnice a u Liblic sev. od Všetat), jakož i ve střední a jižní Moravě (na Pavlovských kopcích, u Mikulova, Čejče, Klobouk, Velehradu).

Z cizozemských rodů náleží k tomuto řádu jihoafrický strboulatec svazčitý (Selago¹ fasciculata L.), okrasná květina až 1 m vysoká, s krásnými, vonnými, světle modrými květy.

1 ) Jméno neznámého původu, vyskytující se již u starověkých spisovatelů.