Na této straně začíná článek o rostlině:
Pampeliška (rod) - Leontodon [= Máchelka - Leontodon]
Pampeliška podzimní - Leontodon autumnalis [= Máchelka podzimní - Leontodon autumnalis]

o 1řadém, pérovitém chmýří s druhem předch. Má ztuha přímou, 2—4 dm vysokou, jednoúbornou, až po úbor poznenáhla kyjovitě ztoustlou lodyhu s jedním nebo několika šupinatými listy. Přízemní listy, nahloučené v růžici, jsou nažloutle zelené, podlouhle jazykovité, chobotnatě zubaté, i s lodyhou jemně srtnaté. Načernalý zákrov skládá se z podlouhle kopinatých, dlouze brvitých, od měkkých třásní jako mechatých listenů (b). Koruny jsou zlatožluté.

Roste na horních lukách, travnatých stráních a hřebenech Krkonoš, kladského Sněžníku a zvláště hojně v moravsko-slezském Jeseníku, kdež jej sbírají, považujíce jej mylně za arniku. Kvete hlavně v červenci a srpnu.

Rod 12. Pampeliška¹ (Leontodon², Löwenzahn) má zákrov střechovitý a nažky věnčeny podobným chmýřím jako rod předch., ale lůžko bezplevné. Roste u nás ve 3 druzích:

1. Pampeliška podzimní (Leontodon autumnalis L. — obr. 624) jest vytrvalá bylina s šikmým, válcovitým, jako ukousnutým oddenkem, z něhož vyrůstají podlouhle kopinaté, v řapík súžené, chobotnatě peřenoklané, řidčeji zoubkaté listy, sestavené v přízemní růžici, a bezlisté, nad prostředkem obyčejně vidličnatě až chocholičnatě větvité, vystoupavé, lysé nebo roztroušeně chlupaté lodyhy. Prostředně veliké, přímé úbory, spočívající na stopkách nahoře ztloustlých a četnými listenci posázených, mají střechovitý, lysý nebo pýřitý, zřídka na středních čarách úzce kopinatých listenů spoře štětinatý zákrov a bezplevné lůžko s jamkami po krajích nebrvitými; obsahují 40-70 květů (F) se zlatožlutými, na obvodě často vně načervenale pruhova-

¹) Souvisí snad se staroslov. bоmbъlь (srov. čes. boubel) = měchýř, bublina, vzhledem ke zralým úborům.

²) Slož. z řec. λέων = lev + όδόύς, όδόντος = zub, vzhledem k listům, v ostré úkrojky (zuby) zpeřeně rozeklaným).