Na této straně začíná článek o rostlině:
Čekanka (rod) - Cichorium
Čekanka obecná - Cichorium intybus

I. Složnokvěté čekankovité (Cichoriaceae).

Rod 1. Čekanka¹ (Cichorium², Wegwarte) poznává se od ostatních rodů složnokvětých tím, že má na vrcholku nažek místo chmýří drobné šupinky. Vyskytuje se u nás dílem planě, dílem pěstovaná ve 2 druzích:

1. Čekanka obecná neboli cikorie (Cichorium intybus³ L. - obr. 542) jest 2letá až vytrvalá bylina vyhánějící v prvním roce z vřetenovitého kořene růžici přízemních, kracovitě peřenoklaných, v křídlatý řapík súžených listů, které připomínají velice listy známé smetanky. Jsouc pěstována mívá však listy namnoze nedělené, pouze oddáleně zubaté (č. setá - C. sativum Blakw.). V druhém, zřídka již v prvním roce vyrůstá ze středu růžice přímá, až 1 m vysoká, více méně srstnatá nebo skoro lysá, větevnatá lodyha s listy podlouhlými, nedělenými, nahoře kopinatými, širokým spodem přisedlými, trochu objímavými, jež čím výše tím jsou menší, přecházejíce posléze v listeny, v jejichž paždích, jakož i na koncích větví, sedí po 1—3 květných úborech s 2řadými, více méně žláznatě štětinatými zákrovy. Vnější řada zákrovní skládá se z 5 listenů vejčitě kopinatých, odstálých, vnitřní řada z 8—10 listenů čárkovitě kopinatých, dole spolu srostlých. Na lůžku, které jest mělkými, po kraji roztrhaně zubatými jamkami ďupkováno, sedí 12-20 obojakých kvítků (F) s jasně modrými, zřídka růžovými nebo bílými, vesměs jazykovitými korunami. Složení jejich popsáno ve znacích povšechných (str. 387). Plody jsou 3—5hranné nažky (f), věnčené na vrcholku korunkou drobných šupinek.

Opylení děje se způsobem u složnokvětých obvyklým (viz str. 389). Koncem doby květní ohýbají se ramena bliznová zpět, až se dotknou svými bliznami čnělky a setrou na ně pylová zrnečka, jež v chloupcích čnělky uvázla; nebyly-li blizny dosud zúrodněny pylem cizím, zúrodní se nyní jako dodatečně autogamicky.

Rozkvétajíce v červenci a srpnu v ranních hodinách, úbory po 2. hodině odpolední opět se již zavírají. Totéž činívají za bouře a deště, aby uchránily pyl od škodlivé vlhkosti.

Roste hojně u cest, na průhonech, na mezích a kopcích. Kvete od července do září.

V některých úrodnějších polohách ji pěstují na polích pro mléčnaté, bílé kořeny, které rozkrájeny na kousky se suší a prodávají do továren. Tam z nich

1 ) »Jako by toužila po ztraceném štěstí a čekala, že se jí opět vrátí, tak stojí tato bylina melancholicky u cest, obracejíc svá krásná, blankytně modrá očka ke slunci od božího rána až do odpoledne, kdy touhou znavena, očka zavírá« — praví o ní básník. Albertus Magnus nazývá ji nevěstou slunce (sponsa solis). Srovn. též něm. Wegwarte. V Matthiolově Herbáři slove čakanka.

2 ) Tak zove ji už Plinius i Thephrast (κιχώριον); dle Plinia jest to prý jméno egyptské, dle jiných pochází od arab. chikouryeh.

3 ) Nejspíše prý od řec. εντομος = vykrojený, vzhledem ke kracovitým listům.