Na této straně začíná článek o rostlině:
Meloun vodní - Cucumis citrillus [= Lubenice obecná - Citrillus lanatus]
Posed (rod) - Bryonia
Posed černý - Bryonia alba [= Posed bílý - Bryonia alba]

Každá z těchto tří skupin obsahuje opět melouny cukernaté a vodnaté.

4. Meloun vodní neboli výřel, lubenice (Cucumis citrillus¹ Ser., Wassermelone) má chlupatou lodyhu, přísivé, tlusté, křehké listy rozděleny v 5 tupých lalokův a bledě žluté květy vesměs jednotlivé, čímž liší se od mel. pravého, jehož prašníkové květy bývají často nahloučeny ve svazečkách. Plody jsou zakulatělé, hladké, tmavozelené, namnoze světleji hvězdovitě skvrnaté, s červenou nebo žlutou dužninou a černými semeny.

Jsa domovem v Indii a v Africe, sází se hojně v jižní Evropě a v Uhrách pro plody, jejichž vnitřní dužnina je naplněna sladkou, občerstvující, žízeň hasící šťavou. U nás se pěstuje zřídka v pařeništích.

Rod 3. Posed² (Bryonia,³ Zaunrübe) má tenkoblanné, trojpouzdré, pouze 3—6semenné bobule zvíci hrachu a květy v květenstvích hroznovitých až chocholíkovitých. U nás vyskytují se 2 druhy:

1. Posed černý neboli bělokvětý (Bryonia alba⁴ L. - obr. 448) jest vytrvalá bylina s bílým, řepovitě ztloustlým kořenem a otáčivou, 2-7 m vysokou, od kratinkých štětinek nebo hrboulků drsnou lodyhou, která na podzim odumírá. Střídavé listy mají drsně srstnatou, srdčitou čepel rozeklánu asi do polovice v 5-7 chobotnatě zubatých, špičatých laloků. Vedle listů nebo proti nim vyrůstají z lodyhy úponky většinou jednoduché, jimiž se rostlina přidržuje plotův a křovin. Jednodomé, málo úhledné, žlutavě zelenavé květy, rozvíjející se v měsících letních, jsou sestaveny v úžlabní hroznovitá, stopkatá květenství. Květy pestíkové (F, F₁) vyrůstají z úžlabí hořejších listův v květenstvích, jejichž stopky bývají jen asi zdéli nebo málo delší řapíků listových; mají spodní semeník s rovnou čnělkou rozeklanou ve 3 blizny a na něm zvonkovitý kalich ke spodu stopkovitě súžený, jehož 5 cípů dosahuje skoro délky plátků korunních. Květy prašníkové (F₂, c) vyrůstají z paždí dolejších listů v květenstvích, jejichž stopky jsou mnohem delší řapíků listových; majíce kor. plátky delší nežli jsou cípy kališní, jsou o mnoho větší a nápadnější nežli kv. pestíkové, z téže asi příčiny jako u tykve (str. 321). Tyčinky mají žluté, laločnatě zprohýbané prašníky (a, a₁) a jsou 3bratré v ten způsob jako u okurky: dvě a dvě jsou totiž spolu srostlé, pátá jest volná (с). Plody (f) jsou černé bobule zvíci hrachu o 3 dvousemenných přehrádkách, jež možno zvláště dobře pozorovati na bobulích nezralých.

Roste nejraději v křovištích a plotech.

¹) Z vlašsk. citriolo = tykev a to zajisté zdrobn. od citrus = citron, vzhledem k žluté dužnině plodů některých druhů.

²) Srovn. pol. przestęp, rus. переступецъ, chorv. kosopadavica, ležika.

³) Tímto jménem (řec. βρυωνία, od βρύω = bujím, rostu), zvali staří rozličné byliny otáčivé, na př. chmel.

⁴) Lat. albus = bílý, vzhledem ku kořenům; černým slove vzhledem k bobulím.