Na této straně začíná článek o rostlině:
Zvonek řepkovitý - Campanula rapunculoides

dolní listy však jsou vroubkovaně pilovité a listy na neplodných výhoncích vejčité, dlouze řapíkaté. Koruny, poměrně větší nežli u předch., jsou mělčeji laločnaté a vždy tmavě modré. Někteří považují tuto odrůdu za druh samostatný.

4. Z. řepkovitý (C. rapunculoides¹ L. - obr. 415) má plazivý, místy poněkud ztloustlý, výběžkatý oddenek, ze kterého vyrůstají přímé, tupohranné, tuhé, obyčejně jednoduché, i s listy mrtnaté až pýřité lodyhy as ½ m vysoké. Listy dolejší jsou dlouze řapíkaté, podlouhle srdčité, nemálo podobné listům řepky klasnaté (Phyteuma spicatum), hořejší kopinaté a oboje nestejně vroubkovaně pilovité. Čím výše tím jsou listy menší, až přecházejí v úzké, skoro celokrajné listeny, z jejichž paždí vyrůstají v letních měsících úhledné, trochu nakloněné květy, sestavené v jednostranný hrozen. Stopky květní jsou sice krátké, ale přece vždy delší než semeník. Kalichy mají úzce kopinaté, obyčejně nazpět ohrnuté ušty; veliké, modrofialové koruny jsou skoro až do polovice rozeklány v ušty brvité; čnělky vyčnívají z korun. Plodní tobolky jsou převislé a otvírají se děrami na dolejšku jako u druhu předch. (obr. 413).

Roste na polích, na mezích, v houštinách a lesích. Pěstuje se také v některých krajinách jako kuchyňská bylina, neboť kořenů i listů možno pojídati jako salátu.

¹) Slož. z lat. rapunculus = řepka + řec. -είδης = podobný.