Na této straně začíná článek o rostlině:
Vachta třílistá - Menyanthes trifoliata [= Vachta trojlistá - Menyanthes trifoliata]

bičíkovité lodyhy s dlouze řapíkatými, okrouhle srdčitými, vstřícnými nebo v 3-4-četných přeslenech sestavenými, na vodě vzplývajícími listy. Květy vyrůstají na nestejně dlouhých stopkách z úžlabí listů ve svazčitých květenstvích. Mají 5dílný kalich a úhlednou, kolovitou, 5cípou, v jícnu od třásnitých výrůstků (š) vousatou, v poupěti chlopnitou, velmi útlou, snadno vadnoucí korunu (c) barvy zlatožluté. Tyčinek jest 5, přirostlých nitkami níže nebo výše ke koruně. Svrchní semeník (p) s delší nebo kratší čnělkou — vyskytujeť se tu heterostylie jako u rodu násl. — jest na spodu obklíčen 5 oddělenými žlázkami (ž) a vyvinuje se v jednopouzdrou, mnohosemennou tobolku (f), která dozravši nepravidelně se trhá. Semena (z) jsou posázena malými háčky, jimiž se chytají na peří vodních ptákův a ti je pak roznášejí daleko od rostliny mateřské.

Roste ve stojatých a mírně tekoucích vodách obyčejně pospolitě, v Čechách v poříčí Ploučnice a Jičínsko-Boleslavsku, jakož i v Plzeňsku a nižším pásmu šumavském (na př. ve vodách u Hluboké), na Moravě v okolí Olomouce (Štěpánov, Černovír atd.), Telče, Dačic i j., ve Slezsku u Oder a Skočova.

Kvete v červnu a červenci. Po odkvetení stahuje se rostlina pod vodu, stopky květní se ohýbají, kališní lístky se sklánějí dohromady a uzavírají vyvinující se plod.

Rod 5. Vachta¹ třílistá, jinak trojlistník¹ (Menyanthes² trifoliata L., Fieberklee, Bitterklee — obr. 384) vyhání z oddenku, jímž se plazí v bahně, dlouze řapíkaté, trojčetné listy, složené z lístků podlouhle vejčitých, po kraji mělce vykrajovaných nebo skoro celokrajných, a bezlisté, 1-3 dm vysoké stvoly s konečným hroznem bledě růžových květů. Kalich jest 5dílný; nálevkovitá, 5cípá koruna (F₁, F₂), jest uvnitř zarostlá dlouhými, bílými chlupy, které zabraňují drobnému hmyzu přístup k sladké šťávě, uchystané v dolejší části trubky korunní pouze pro hmyz s delším sosákem, poněvadž jen on může pylový prášek z květu do květu přenášeti. V poupěti jsou ušty koruny chlopnité jako u rodu předch. Tyčinek jest pět. Svrchní semeník (p), obklíčený na spodu žláznatě brvitým terčem, nese na vrcholku 2laločnou bliznu, která dospívá o několik hodin dříve nežli počnou prašníky pyl vysypávati. Ostatně jsou květy dokonale heterostylické (F₁, F₂) jako u petrklíče (str. 32), k čemuž dlužno podotknouti, že květy krátkočnělečné jsou zařízeny zvláště na autogamii, dlouho-

¹) »Jméno prostonárodní třílistník není příhodné; protož vyvolili jsme slovanské« — rozuměj ruské вахта. (Presl; Rostlinář).

²) Slož. z řec. μηνύειν = ukazovati + άνθος = květ, t. j. bylina s okázalými květy.