Na této straně začíná článek o rostlině:
Zeměžluč nízká - Erythraea ramosissima [= Zeměžluč spanilá - Centaurium pulchellum]

památny, že žluté jejich prašníky (a) po vypylení se šroubovitě zkrucují. Ze svrchního, podlouhlého pestíku, jehož čnělka jest rozeklána ve 2 aksamitově plsťnaté blizny, vyvinuje se neúplně dvoupouzdrá, mnohosemenná tobolka (f), otvírající se při dozrání 2 chlopněmi. Semena (z, z₁) jsou na povrchu svraskalá.

Kvete od července do září; rozkvetlé koruny zavírají se a vadnou teprve po pětidenním kvetení. Rozvírajíce se již mezi 6-7 hodinou ranní, koruny se brzy po poledni opět zavírají, při čemž zatlačují se prašníky dále do středu květu a zúrodňují svým pylem bliznu, nebyla-li dosud zúrodněna pylem cizím pomocí hmyzu. Na počátku doby květní jsou totiž květy zařízeny na opylení xenogamií, anyť zralé prašníky ohýbají se k jedné, blizna ke druhé straně.

Roste hojně na suchých lukách, na stráních, mezích a v lesích.

Obsahuje hořkou látku, pro kterou ji lid sbírá a suší; odvaru (thé) zeměžlučového užívá se hlavně proti slabosti žaludku. Kneipp jej odporučuje též proti žáze a chudokrevnosti.

2. Z. nízká (E. ramosissima¹ Pers., E. pulchella Fr. - obr. 380) má čtyřhrannou lodyhu jen několik cm vysokou, záhy od země v bohatý, rozložený vrcholík vidličnatě se rozvětvující; oproti druhu předch. není na spodu jejím přízemní růžice listův. Květy (F) podobají se úplně květům zem. obecné, jsou však drobnější. Bledě růžové, zřídka bílé koruny jsou v horní části trubky zaškrceny a kopinaté cípy jejich zůstávají i při úplném rozvití více méně vzpřímeny, tak že okraj koruny jest nálevkovitě prohlouben.

Roste na návsích, příkopech a mezích porůznu v Sudetách, nížině polabské, širším okolí pražském, Teplicko-Žatecku, Brdech, nižším pásmě pošumavském, jakož i roztroušeně po vší Moravě a Slezsku.

¹) Lat. ramosissimus = největevnatější. — ²) Lat. pulchellus = sličný.