Na této straně začíná článek o rostlině:
Hořec jarní - Gentiana verna
Hořec brvitý - Gentiana ciliata [= Hořec brvitý - Gentianopsis ciliata]

vnitřní jejich stěnu (obr. 372 B). Ve 2—3 dnech, ve kterých i blizna dospěje, prodlouží se koruna o několik mm, tak že pyl na ní lpící dostane se do stejné výše s bliznou (C); když pak koruna na večer se zavírá, dotýká se tento pyl ramen blizny (D) a nebyla-li dosud zúrodněna pylem cizím, zúrodní se nyní jako dodatečně autogamicky.

Roste porůznu na vlhkých, žírných lukách a ve světlých lesích v Sudetách, nížině polabské, Žatecko-Teplicku, příbramských Brdech, jižní části širšího okolí pražského, v Plzeňsku, středním poříčí Otavy a na Krumlovsku, jakož i na Moravě, zejména v části střední a východní, a ve Slezsku. Kvete od července do září.

Příjemně hořkých listů a kořenů užívalo se druhdy proti prsním neduhům.

8. H. jarní (G. verna L. - obr. 373) jest útlá, jen 6-10 cm vysoká bylinka vyhánějící z vytrvalého, tenkého, plazivého, větvitého oddenku růžice podlouhle vejčitých nebo kopisťovitých listův a ze středu jejich hra-jednoduché lodyžky zakončené jediným úhledným květem a porostlé 2-4 páry listů vstřícných, elliptičných nebo elliptičně kopinatých, na spodu pošvatých, přisedlých, s počátku velice sblížených, později oddálených. Trubkovitý, 5cípý kalich jest na hranách křídlatý; blankytně modrá, nevonná, řepicovitá, 2-3 cm dlouhá koruna jest rozeklána v 5 vejčitých cípů, mezi nimiž jsou dvou klané, malé zoubky; za to ústí koruny je bezvousé.

Roste na horních vlhkých lukách, v bařinách a na pramenitých místech hlavně v Podšumaví jižnějších Čech, v Brdech a v hornatině karlovarsko-tepelské, na Moravě v Jeseníku. Kvete již v maji, čímž ode všech ostatních hořců se líší; kvetouť hořce většinou koncem, řidčeji počátkem léta.

9. H. brvitý (G. ciliata L. - obr. 374) poznává se od ostatních hořců nejsnáze po úhledných, kyjovitě zvonkovitých, lilákově modrých korunách, které jsou až do polovice rozeklány ve čtyři cípy po kraji dlouze třepenitě brvité (F). Jest to bylina s tenkým, plazivým, šupinatým oddenkem, s vystoupavými, 4hrannými, 1—3 dm vysokými lodyhami, s čárkovitě kopinatými listy a vonnými květy, které stojí jednotlivě na vrcholku lodyhy nebo mimo to také ještě na stopkách v paždích hořejších listů. Nitky čtyř tyčinek jsou na spodu brvité a střídají se tamtéž se 4 úzkými medníky.

Vedle jedinců s květy dokonale obojakými vyskytují se též jedinci s květy pestíkovými o zakrnělých tyčinkách a jedinci s květy prašníkovými o zakrnělých pestících.