Na této straně začíná článek o rostlině:
Otočník vanilkový - Heliotropium peruvianum [= Otočník stromovitý - Heliotropium arborescens]

dící na dně kalicha, jest za květu nedělený a nese čnělku na vrcholku, kdežto u všech ostatních drsnolistých jest semeník již za květu rozdělen ve 4 nebo 2 tvrdky a čnělka vyrůstá ze středu mezi těmito tvrdkami. Tyčinky jsou vrostlé v trubce korunní. Plod (f) podobá se peckovici; při uzrání však rozděluje se ve 4 díly.

Oprašování blizen děje se většinou autogamií, poněvadž květy, obsahujíce velice poskrovnu medoviny, hmyz k sobě málo lákají.

Roste porůznu na písčitých polích a u cest v jižnější Moravě, na př. v údolí Jihlavy u Ivančic, u Oslavan, Hrušovan, Čejče, velmi hojně mezi Křtěnicemi a Skalicí jzáp. od Krumlova atd.

2. V zahrádkách a v květináčích pěstuje se zhusta o. vanilkový (H. peruvianum L. — obr. 307), zkrátka také vanilkou zvaný polokeř se střídavými, krátce řapíkatými, kopinato-vejčitými, svraskalými, drsnými listy a úhlednými květy barvy nejčastěji modré, které příjemně voní (jako pravá vanilka).

Jest domovem v jihoamer. Peru. Kvete téměř po celý rok.

Na rozhraní mezi rostlinami drsnolistými a jirnicovitými jest řád severoamerických rostlin stružkovcovitých (Hydrophylleae¹), které mají květy obyčejně ve vijanech jako rostliny drsnolisté, ale plody tobolky jako jirnicovité. Z nich pěstují se u nás pro okrasu v květnicích nejčastěji:

¹) Slož. z řec. ϋδωρ = voda + φύλλου = list; některé druhy chovají totiž v dutinách listů vodu.