také skoro docela lysé lodyhy, které alespoň dole bývají od stop listových hranaté a jsou porostlé střídavými, podlouhle kopinatými, namnoze skoro lysými listy. Úhledné kvítky stojí v konečných, bezlistých, obyčejně vidličnatě rozvětvených vijanech, které jsou s počátku hlemýžďovitě stočeny, později však se narovnávají a prodlužují. Každý kvítek (F) spočívá na stopce asi zdéli kalicha, která i za plodu stojí k hlavní ose šikmo; má trubkovitě zvonkovitý, přitiskle chlupatý kalich (k) rozeklán asi do ⅓ celé své délky v 5 zubů a nálevkovitou korunu (c) o krátké trubce a ploše rozloženém, 5cípém okraji, barvy nejčastěji blankytně modré; v poupěti bývá však koruna růžová a zůstává takovou často i po rozvití, někdy také bývá, zvláště ku konci doby květní, i zcela bílá. Ostatně pozoroval Kerner, že koruny rostlin vyšších poloh jsou temněji modré nežli u rostlin rovin. Také co do rozměru koruny se různí: vedle rostlin s korunami až 1 cm širokými, vyskytují se někdy rostliny s korunami v průměru sotva 5 mm. V jícnu koruny jest 5 žlutých, lysých, namnoze nezřetelně 2laločných hrboulků (h), jež tvoří nad prašníky stříšku proti dešti, činí koruny ještě nápadnějšími a ukazují hmyzu cestu, kudy nořiti sosák, aby se dostal k medové šťávě na dně koruny. Pod hrboulky jest v kratičké trubce buď výše nebo níže upevněno 5 drobounkých tyčinek (a). Čnělka (p) sahá asi do poloviny nebo až na konec kalicha. Čočkovité, později černé tvrdky, sedící na lůžku ve vytrvalém, otevřeném kalichu, jsou volné (ke čnělce nepřirostlé p) jako u rodů předch., ale jsou na spodu