![]() | |
Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 3, strana 198:
Na této straně začíná článek o rostlině:(v hranaté závorce je uvedeno jméno příslušné rostliny dle současného pojetí)
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
Mají trubkovitý, 5klaný kalich a nálevkovitou, 5cípou, skoro 2pyskou korunu barvy bledě fialové, zřídka bílé; v ústí koruny jest věneček chloupků, které zamezují drobounkému, nepovolanému hmyzu, jakož i dešťové vodě přístup к medovině ze spodiny semeníku se vylučující a v trubce korunní se hromadící. Tyčinky, střídající se s cípy korunními (obr. 271), jsou 2mocné, nitkami přirostlé ke koruně a v ní ukryté. Svrchní semeník (p) jest s počátku nerozdělený a nese na vrcholku jednoduchou čnělku (i); později dospívá v plod (f) poltící se posléze ve 4 jednosemenné tvrdky (f1). Opylení homogamických kvítků obstarává hlavně drobnější hmyz blanokřídlý, jenž noře sosák do úzké trubky korunní nabírá si naň pylu ze zralých prašníkův a přenáší jej na blizny jiných květů. Poněvadž však prašníky spodních 2 tyčinek leží zrovna nad bliznou (F1), dostává se z nich pyl na bliznu i tenkráte, nebyl-li květ hmyzem navštíven a může ji v tom případě zúrodniti. Posléze zasluhuje zmínky, že vedle květů, v nichž všechny 4 prašníky jsou dokonale vyvinuty, vyskytují se též takové, v nichž 2 prašníky jsou jalové, bez pylu; zakrněly-li prašníky spodních tyčinek, jest ovšem květ zařízen pouze na opylení pylem cizím, zakrněly-li však prašníky hořejších (delších) tyčinek, děje se opylení spíše autogamií nežli xenogamií. Roste hojně na pustých místech, u cest a na návsích. Dříve užívalo se ho v lékařství (zvláště proti zimnici a bolení hlavy) a v čarodějství; mysliloť se o něm, že činí tělo necitelným proti ranám i střelám, odkudž i druhé jméno jeho železník (srov. s něm. Eisenkraut). Kořeny jeho možno prý naloženým okurkám dodati zvláštní příjemné příchuti. O původu sporýše vykládá lidová báje, že vyrostl z drátu, který Ježíš ovinul svému pěstounu okolo skráni, když jej choval. Ve květnicích pěstují se často vedle jiných druhů rozličné odrůdy sp. zvrhlého (V. hybrida hort. — obr. 272) s větevnatou lodyhou, přisedlými, vroubkovaně zubatými, srstnatými listy a červenými, modrými nebo fialovými květy v plochých, strboulovitých chocholících. Byl vypěstován křížením rozličných druhů přivezených do Evropy začátkem 18. století z rovin Buenos-Ayresu. Kvete od máje až do podzimu. Z cizozemských rodů zasluhují ještě zmínky lantany a blahokře. Lantana1 zahradní (Lantana aculeata L., Wandelblüte — obr. 273) jest obyčejně větvitá, as ½ m vysoká, drsná rostlina se 4hrannou lodyhou i 4hrannými větvemi a vstřícnými, vejčitými, špičatými, vroubkovaně pilovitými listy. Květy jsou nahloučeny na koncích větvi a úžlabních stopek v husté, strboulovité chocholíky Mají nepatrný kalich, úhlednou korunu o válcovité trubce a odstálém, 4—5klaném 1) Z lat. lentare = vázati, víti. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
![]() |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |