Na této straně začíná článek o rostlině:
Vřes zelenavý - Erica herbacea [= Vřesovec pleťový - Erica carnea]

víjející se hlavně až v pozdním létě (od července do října), mají 4dílný, růžově zbarvený, vytrvalý kalich (k) a srostloplátečnou, zvonkovitou, růžovou korunu (c), po odkvetení usýchající, ale neopadávající; jsouc asi o polovici kratší kalicha, koruna jest málo patrná a zdá se býti prostoplátečnou, poněvadž jest hluboce rozdělena ve 4 úzké cípy. Tyčinek (a) jest 8 obdiplostemonických (obr. 20) a vyrůstají z chobotů podplodního, žláznatého terče (t); prašníky jejich, spočívající na esovitě prohnutých nitkách jsou introrsní, mají na spodu dva osinaté výrůstky a pukají podélnými skulinami.

Osinaté výrůstky prašníků zaujímají takovou polohu, že hmyz, hledající na dně květu medovinu, musí se jich sosákem dotknouti, čímž prašníky se otřásají a vysypávají pyl hmyzu na hlavu. Později, když blizna více méně zaschla a medová šťáva vymizela, prodlužují se nitky tyčinek, tak že prašníky vyniknou z koruny; vyprašující se pyl roznáší pak i slabý vánek po bliznách květů rostlin sousedních. A tak jest vřes příkladem rostlin s počátku zoidiofilních, později však anemofilních (viz Slovn. terminol. ve sv. I.).

Svrchní, ze 4 zákorunních plodolistů (obr. 20) složený semeník, který se prodlužuje v jednoduchou, nitkovitou, z květu vyčnívající čnělku, dospívá v čtyřpouzdrou mnohosemennou, nahnědlou tobolku (f), pukající ve 4 chlopně přehrádkosečně, t. j. tak, že chlopně oddělují se těsně po stranách přehrádek, které zůstanou samy na středním sloupku.

Roste hojně v lesích a na lesních stráních, pokrývaje často celé plochy. Pro lesní hospodářství jest vřes škodliv, poněvadž obyčejně zatlačuje lepší druhy dřevin. Skýtá však hojnou pastvu včelám a hodí se dobře do zimních kytic, jelikož suché květy zachovávají dlouho pěknou barvu; za tou příčinou jej pěstují i zahradníci a to často s plnými květy.

2. Vřes zelenavý (Erica¹ herbacea L., E. carnea² L., Heidekraut — obr. 21) jest 2 — 3 dm vysoký, bohatě větevnatý kříček, mající vytrvalé jehlicovité listy většinou v 4četných přeslenech, a převislé kvítky v konečných, obyčejně jednostranných hroznech. Květy (F₁, F₂) mají 4dílný kalich a trubkovitě baňkovitou korunu asi dvakrát delší kalicha, jejíž okraj jest mělce rozeklán ve 4 zuby. Kalich i koruna jsou vyvinuty jakožto poupě již na podzim a mají v té době barvu zelenavou; z jara se rozvinují docela a nabývají barvy růžové, zřídka bílé³). Jako u vřesu obecného usýchá i zde kalich s korunou na plodu a neopadává. Tyčinek (F) jest 8; hnědočervené prašníky jejich, vyčnívající z koruny, jsou na vrcholku 2klané, za to však dole bez přívěsků a otvírají se nahoře děrami. Plod jest mnohosemenná tobolka (f), která dozravši poltí se ve 4 chlopně pouzdrosečně,

¹) Řec. ερίκη, snad od έρείκω = lámu, vzhledem k tomu, že některé jihoevropské druhy mají křehké větve.

²) Lat. carneus = masově červený.

³) Linné považoval omylem rozkvetlý jarní vřes za jiný druh nežli nerozvitý podzimní; prvý pojmenoval Erica carnea, druhý E. herbacea.