od května do července po 2—6 z paždí vejčitých, bylinných listenů ve vidlanovitých svazečcích (polopřeslenech), jež skládají dohromady konečný, přetrhovaný klas.

Kalich (k) je dvoupyský, o hořejším pysku rozeklaném ve tři krátké, hrotité zoubky, o dolejším pysku 2klaném. Modrofialová, zřídka růžová nebo bílá koruna má hořejší, vyklenutý, s boku smačknutý pysk silně ohnut a dolejší pysk rozeklán ve 3 laloky. Tyčinky, skryté pod horním pyskem, jsou pouze dvě spodní, anyť hořejší docela zakrněly (obr. 231 a 233), a jsou podivné podoby: spojidlo prašníků neboli konnektiv (t. j. ona část nitky, která je mezi oběma prašníky) jest totiž rozšířeno — spočívajíc na krátké, svislé nitce základní (n) - v jakousi nestejnoramennou, na příč postavenou páku, na jejímž každém konci je po jednom prašníkovém pytlíčku; ale pytlíček na kratším, lopatkovitě rozšířeném rameni (m) jest zakrnělý a neobsahuje pylu. Účel tohoto zařízení je ten, aby pyl ze zralých prašníků vysypával se tím jistěji na chlupatý hřbet čmelákům a včelám, jež hledají ve květech medovinu. Usednuvše na spodní pysk, noří sosák na dno květu (ve směru šipky č. 4), při čemž širší, rozšířené konce tyčinek, stavící se jim v cestu, nadzvednou; následkem toho sehnou se v témž okamžiku delší ramena tyčinek dolů a udeří hmyz do hřbetu (čís. 3), při čemž ovšem vysype se hojnost pylu, jejž pak hmyz otírá o blizny jiných, starších květův. Dlužno totiž podotknouti, že blizny, dosud nedospělé, postavené s počátku nad prašníky, dospívajíce ohýbají se později níže, tak že hmyz vnikající do květu hřbetem se jich dotýká. Tím zamezuje se zároveň oprašování blizen pylem vlastního květu.

Vedle květů obojakých s velikými, 27—29 mm dlouhými korunami vyskytují se ještě troje jiné květy:

a) Pestíkové s korunami málo menšími, 19—24 mm dlouhými, jejichž tyčinky jsou více méně zakrnělé; jsou-li tyčinky vyvinuty, nemají pylu.