Na této straně začíná článek o rostlině:
Pěnišník srstnatý - Rhododendron hirsutum [= Pěnišník chlupatý - Rhododendron hirsutum]
Pěnišník rezavý - Rhododendron ferrugineum
Pěnišník černomořský - Rhododendron ponticum
Pěnišník stromovitý - Rhododendron arboreum
Azalky - Azalea [= Azalky - Rhododendron]
Azalka indická - Azalea indica [= Azalka indická - Rhododendron indicum]

vajíce pylová zrnka, slepena po 4 v tetradách, jež spojeny jsou lepkavými vlákny (obr. 15 a). Ze svrchního semeníku vyvinuje se 5pouzdrá tobolka, která dozravši polti se přehrádkosečně v 5 chlopní.

V Alpách jich roste několik druhů planě — odtud jim říkají též alpské růže (Alpenrosen) — z nichž nejrozšířenější je p. srstnatý (Rh. hirsutum L. — obr. 14) s listy po kraji brvitými a korunami temně růžovými, a pak p. rezavý (Rh. ferrugineum L.), s listy nebrvitými, na rubu rezavě plstnatými. Oba tyto druhy turisté rádi trhají a přinášejí domů na památku.

Kromě uvedených dvou a ještě jiných druhů pěstují se však často pro okrasu zvláště p. černomořský (Rh. ponticum L. - obr. 15), s listy po obou stranách zelenými, a p. stromovitý (Rh. arboreum L.), s listy na rubu stříbřitými. Prvý roste planě v krajinách kolem Černého moře a v jednom okresu jižních Španěl, druhý v Himalajích. Kvetou na jaře.

2. Azalky¹ neboli odury (Azalea) — shodují se celkem s pěnišníky, maji však tyčinky namnoze přímé, prašníky podélnými skulinami se otvírající a tobolky 2—3pouzdré, pukající pouzdrosečně. Nejčastěji se z nich u nás pěstuje, a to v četných odrůdách, čínský druh, zvaný azalkou indickou (A. indica L. — obr. 16), mající srstnaté listy vytrvalé a květy červené, obyčejně s 10 tyčinkami. Kvete na jaře, v sklenících i v zimě.

¹) Z řec. άζαλέος = suchý, vzhledem prý k tomu, že mnohé druhy milují suché, kamenité stráně.