Na této straně začíná článek o rostlině:
Bukvice lékařská - Betonica officinalis
Buřina - Chaeturus marrubiastrum [= Buřina jablečníkovitá - Leonurus marrubiastrum]

úkolem chrániti vyvinující se plod, ale napomáhají též, když tvrdky dozrály, k jejich vymršťování.

Opylení prvoprašných květů děje se způsobem u pyskatých rostlin obvyklým (str. 135); zmínky však zasluhuje, že koncem doby květní spodní rameno blizny, nebyla-li blizna dosud zúrodněna, ohýbá se dolů, až se dostane k pylu, který se byl vysypal z prašníků na huňatý spodní pysk a v jeho chloupcích uvázl.

Vedle obojakých květů vyskytují se též květy pestíkové a to obyčejně na téže rostlině, zřídka na rostlině zvláštní.

Roste v plotech a na rumištích, zvláště blíže lidských obydlí a kvete po celé léto. Nelibě zapáchá, zejména byvši rozemnuta, a hořce chutná. Dává dobrou pastvu včelám. Dříve se jí užívalo proti pakostnici.

Rod 5. Bukvice¹ lékařská (Betonica²officinalis L, die Betonie - obr. 201) vyhání z krátkého oddenku přízemní, dlouze řapíkaté, srdčitě podlouhlé, po kraji hrubě vroubkované, namnoze srstnaté listy a po straně jich přímé, as ½ m vysoké (zřídka krátce větvité) lodyhy v hořejší polovině bezlisté; v dolejší polovici lodyhy jsou však vstřícné listy téhož tvaru jako l. přízemní, ovšem čím výše, tím kratčeji řapíkaté. Květy (F), rozvíjející se od června do srpna, jsou sestaveny v lichopřeslenech sblížených v konečný strboulovitý klas. Mají zvonkovitý, 5zubý kalich a tlamatou korunu (c), v trubce chloupky nezarostlou, čímž liší se bukvice od obou rodů předch. Z tyčinek jsou delší tyč. vnější (dolejší) jako u všech předch. rodů.

Opylení děje se způsobem u pyskatých rostlin obvyklým (str. 135).

Jest dosti hojná ve světlých lesích, na lesních lukách a keřnatých kopcích. Kořen, který odporně chutná, působí dávení a za čerstva nelibě páchne, požíval dříve dobré pověsti v lékařství; nyní užívá se ho ještě pouze ve zvěrolékařství.

Rod 6. Buřina³ neboli kočičí chvost⁴ (Chaeturus⁴ marrubiastrum⁵ Rchb., Leonurus marrubiastrum L., Katzenschwanz - obr. 202) připomíná vnějškem, zejména hořejší částí poněkud srdečník (Leonurus), od kteréhož rodu ji Linné ani neodděloval. Jest rostlina 2letá, s přímou lodyhou a světle

1 ) Slove tak i v jiných řečech slovan., na př. pol. bukwica, rus. буквица, буковка, chorv. bukvica atd.

2 ) Nazývala se původně Vettonica, poněvadž prý — dle Plinia — Vettonové, národ na úpatí Pyreneí ve Španělích, poprvé jí jako rostliny léčivé užívali. Ještě ve středověku byla léčivost této byliny velice rozhlášena a dosud radí italské přísloví: »Venda la tonica e compra la betonica« (prodej kabát a kup si bukvici).

3 ) Srovn. rus. бурьянъ, pol. burzan, čes. buřeň = plevel.

4 ) Slož. z řec. χαίτη = štětina + ουρά = ocas, vzhledem ke kalichům a celému květenství.

5 ) Má poněkud podobnost (= aster) s jablečníkem (Marrubium, viz tam).