Na této straně začíná článek o rostlině:
Hluchavka skvrnitá - Lamium maculatum

1. Hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum L. - obr. 187) vyhání z vytrvalého oddenku přímé nebo vystoupavé, 4hranné, až přes ½ m vysoké lodyhy se vstřícnými, řapíkatými, většinou srdčito-vejčitými až vejčito-podlouhlými, po kraji pilovitými listy, které bývají někdy skvrnité. Květy (F) vyrůstají v úžlabích listů obyčejně v 3-5květých, vidlanovitých svazcích neboli polopřeslenech. Mají 5zubý kalich (k) se zuby rozpřaženými a nachovou (zřídka růžovou nebo čistě bílou), tlamatou korunu (c), jejíž trubka je prohnuta a dole zaškrcena; nad zaškrceným místem jest trubka korunní uzavřena na příč věnečkem chloupků (ch), které zabraňují drobounkému hmyzu a dešťové vodě přístup к medové šťávě z podplodního terče (obr. 185 m) v hojhosti se vyměšující a v dolní části trubky kor. se hromadící. Spodní pysk koruny, jenž slouží většímu hmyzu, hledajícímu ve květě medovinu, za sedátko (obr. 187 F₁), jest rozeklán ve 3 ušty, z nichž oba postranní jsou však zakrnělé, což pro tento rod jest zvláště význačno. Horní pysk koruny jest vyklenut a pod ním ukrývají se (aby pyl nezmokl) 4 dvojmocné tyčinky, z nichž vnější (spodní) jsou delší vnitřních (svrchních); všecky přirůstají spodinami dlouhých nitek ke koruně (с) a mají vousaté prašníky. Pytlíčky prašníkové neleží vedle sebe rovnoběžně, jak tomu bývá u valné většiny rostlin, nýbrž jsou položeny do jediné příčné čáry, tak že skuliny na zralém, puklém prašníku splývají v jedinou brázdu a puklý prašník vypadá pak jako mistička.

Dlouhá čnělka svrchního semeníku jest na konci vidličnatě rozeklána ve 2 blizny. Plod jsou čtyři 3boké, nahoře 3strannou plochou uťaté tvrdky (f), sedící na dně vytrvalého kalichu (k).

Opylení obstarávají hlavně čmeláci a včely. Posadivše se na spodní pysk, noří sosák do spodní části kor. trubky k medovině, při čemž vnikají tak hluboko do koruny, že se chlupatým hřbetem dotýkají prašníků i blizny (obr. 187 F₁). Této dotýkají se dříve, poněvadž spodní rameno bliznové trčíc dolů jest níže položeno nežli prašníky. Otrouce o to rameno pyl, který z jiného květu na hřbetě přinesli, nabírají si na hřbet ze zralých prašníkův pyl nový, aby jím zúrodnili opět bliznu květu následujícího.

Poněvadž blizna dospívá s prašníky současně a mezi nimi ležíc takřka se o ně otírá, jest též možno opylení autogamií; zřídka však k němu dochází,