Na této straně začíná článek o rostlině:
Pyskaté - Labiatae [= Hluchavkovité - Lamiaceae]

Řád XII. Pyskaté (Labiatae)

jsou byliny, zřídka polokře se 4hrannými lodyhami a vstřícnými listy. Souměrné květy vyrůstají z paždí listů ve svazkovitých vidlanech zvaných polopřesleny nebo lichopřesleny (obr. 184), které bývají někdy na koncích lodyh tak hustě sblíženy, že činí květenství klasovitá; zřídka vyrůstají květy v paždích listů jednotlivě. Mají 5zubý nebo 2pyský, vytrvalý kalich a 2pyskou, nejčastěji tlamatou korunu, jejíž horní pysk, jsa tvořen srůstem 2 uštů, bývá namnoze vyklenut a chrání prašníků před deštěm; spodní pysk, tvořený srůstem 3 úštů a proto obyčejně 3laločný, bývá sehnut dolů a jest oporou hmyzu, který hledá na dně koruny medové šťávy, přenášeje zároveň na hřbetě pyl z květu do květu (obr. 185 a 187 F₁). U ně kterých rodů vyskytuje se též koruna zvonkovitá nebo nálevkovitá, skoro pravidelně 4cípá. Tyčinky, střídající se s ušty korunními, jsou až na několik výjimek 4 a to dvojmocné: 2 delší a 2 kratší, a přirůstají spodem nitek ke koruně. U většiny rodů jsou kratšími tyčinkami tyčinky zadní (vnitřní, hořejší — obr. 187 c₁), jež někdy i docela zakrňují (na příklad u šalvějí).

Svrchní semeník, tvořený původně dvěma plodolisty (diagram obr. 185), rozděluje se záhy anať obě pouzdra jeho (přední i zadní) se hřbetu se zaškrtí v nepravou přehrádku — ve 4 jednosemenné díly, které se silně vyklenou do výše, tak že čnělka sedí spodem svým mezi nimi (gynobasické postavení - obr. 185 f, f₁). Jest pak čnělka jednoduchá, obyčejně značně dlouhá a na konci nejčastěji rozeklána ve 2 blizny. Z každého jednosemenného pouzdra dozrává suchá tvrdka (obr. 185 г), jejíž semeno má kořínek klový obrácen dolů, čímž liší se rostliny pyskaté a násled. sporýšovité od blízce příbuzných rostlin drsnolistých; u těch totiž kořínek klový jest v semenech obrácen nahoru.

Aby zralé tvrdky nepadaly zrovna pod rostlinu mateřskou, jsou u mnohých rodů stopky plodní pružné, takže nárazy větru, dešťových kapek a kolem pobíhajících zvířat se ohýbají dolů, ale v následujícím okamžiku opět se již pružně vracejí do své původní polohy, čímž semena se z nich dosti daleko vymršťují (obr. 186). Zachytí-li se při tom semena v srsti nějakého čtvernožce nebo v peří nějakého ptáka, mohou býti roznešena po širém okolí.

Opylení děje se většinou hmyzem, který vyssávaje z dolní části korunní trubky medovinu, otírá si pyl ze zralých prašníků na hřbet a přenáší jej pak na blizny květů jiných (obr. 187 F₁ a obr. 231).