Na této straně začíná článek o rostlině:
Všivec bahenní - Pedicularis palustris
Všivec krkonošský - Pedicularis sudetica
Všivec žezlovitý - Pedicularis sceptrum Carolinum [= Všivec žezlovitý - Pedicularis sceptrum-carolinum]

letou až vytrvalou, vytvořiti příssavné bradavičky jiné a jimi na nových koříncích nějaké hostitelky se přissáti. Tím se vysvětluje, proč má poměrně tak dlouhé kořeny, jimiž nikoli do hloubky, nýbrž nízko pod povrchem široko daleko se rozlézá.

Dříve užívalo se odvaru z něho proti vším a různým cizopasníkům domácích zvířat.

2. V. bahenní (P. palustris L. - obr. 151) podobá se tvarem listů a nachovými květy druhu předch.; má však přímou lodyhu prodlouženou, až 3 dm vysokou, obyčejně rozvětvenou a květy až v úžlabích hořejších listů. Kalich jest 10-15hranný, nezřetelně žilnatý, dvoupyský, s pysky po kraji kadeřavě zoubkovanými, ohrnutými. Horní pysk korunní má přilbu zvolna šikmo skloněnou a asi uprostřed dolejšího kraje po obou stranách zoubek, dolní pysk pak má prostřední ušet menší nežli oba postranní, kdežto u vš. lesního jest horní pysk kor. náhle skloněn, na dolejším kraji bez zoubků a ušty dolního pysku jsou vesměs asi stejně veliké.

Jsa bylinou 1letou, 2letou až vytrvalou, roste porůznu na mokrých lukách a v příkopech. Kvete o něco později nežli předch., hlavně v červnu a červenci.

3. Na bařinatých lukách vysokých Krkonošů vyskytuje se v. krkonošský (P. sudetica Willd. — obr. 152). Podobá se vysokou lodyhou a nachovými květy, vš. bahennímu, s nímž také současně rozkvétá. Vyhání však z vytrvalého, šupinatého oddenku lodyhu vždy jednoduchou, asi do polovice bezlistou; za to však jsou přízemní listy veliké, v době květu ještě zachovalé, kdežto u obou druhů předch, jsou přízemní listy malé a v době květu obyčejně již uschlé. Krvavě nachové květy, nahloučeny v hustém, konečném, huňatém klasovitém hroznu, mají kalich do polovice rozeklán v 5 nestejných, po kraji drobně pilovitých zubů.

4. V. žezlovitý (P. sceptrum Carolinum¹L. — obr. 153) poznává se od ostatních našich všivců po žlutých, na dolním pysku nachových, velikých květech, jejichž pysky kromě toho jsou k sobě skloněny, takže vchod do trubkovité, nahoře zvonkovitě rozšířené koruny uzavírají. Ostatně vyhání z vytrvalého, šupinatého oddenku dlouze řapíkaté listy zpeřeně dělené ve vejčité, 2kráte vroubkované úkrojky a přímou, statnou, až 1 m vysokou lodyhu nesoucí několik peřenoklaných listů střídavých nebo sestavených v 3četných přeslenech a zakončující se dlouhým hroznem, jehož květy vyrůstají z páždí vejčitých, nedělených listenů.

Jest ze všech druhů nejstatnější a nejpěknější. Rozkvétaje hlavně v měsících

1 ) Lat. sceptrum Carolinum = žezlo Karlovo; nazván tak vzhledem k pěknému květenství ku poctě Karla Velikého.