Na této straně začíná článek o rostlině:
Náprstník hlínožlutý - Digitalis ambigua [= Náprstník velkokvětý - Digitalis grandiflora]
Náprstník žlutý - Digitalis lutea

1. Náprstník hlínožlutý (Digitalis ambigua¹ Murr., D. grandiflora² Lamk., D. ochroleuca³ Jacq. - obr. 143) vyhání z vytrvalého oddenku růžici kopinatých, pilovitých, v řapík súžených listův a přímou, jednoduchou lodyhu s listy střídavými, přisedlými, vejčitě kopinatými, i s lodyhou pýřitými. Nahoře přecházejí listy v listeny, z jejichž úžlabí vyrůstají jednotlivě krátce stopkaté květy, skloněné obyčejně k jedné straně, t. j. ke slunci, odkudž také návštěvu hmyzu nejspíše lze očekávati. Kalich jejich (f) jest hluboce rozdělen v 5 kopinatých, špičatých cípů, z nichž však zadní bývá zcela nepatrný; koruna (F) jest břichatě zvonkovitá, s šikmým, 5zubým, skoro 2pyským okrajem, vně lepkavě pýřitá a barvy žluté, uvnitř s hnědými skvrnami. Dvojmocné tyčinky jsou přirostlé spodem nitek ke koruně (с) a svrchní semeník o jednoduché čnělce dospívá v 2pouzdrou, přímou tobolku (f), která dozravši puká přehrádkosečně dvěma chlopněmi od střední semenice se odtrhujícími.

Zúrodňování prvoprašných květů děje se pylem cizím, jejž přenáší hmyz hledající ve květech potravy nebo přívětivého útulku, anebo též pylem vlastním, což však stává se obyčejně až na konci doby květní, když uvadši koruna opadává, přes čnělku a bliznu se převlékajíc jako manšeta přes ruku; při té příležitosti mohou totiž prašníky s korunou zároveň opadávající dotknouti se blizny a zbývajícím pylem svým ji zúrodniti.

Vedle rostlin s květy dokonale obojakými pozorovány byly též rostliny s květy menšími, pestíkovými, v nichž tyčinky zakrněly.

Roste nejraději na kamenitých stráních horských lesů a kvete hlavně v létě.

Celá rostlina obsahuje prudký jed digitalin, který jí chrání před mnohými býložravci. Jsa požíván v mírných dávkách digitalin jest výborným lékem zvláště v nemocech nervových. Proto se listy náprstníku před dobou květu otrhávají a prodávají do lékáren.

2. N. žlutý (D. lutea L.) podobá se úplně druhu předch., od něhož poznává se hlavně dle toho, že jest na lodyze lysý a že má koruny menší, vně lysé, bledožluté, uvnitř neskvrnaté.

¹) Lat. ambiguus = obojetný, poněvadž se druhdy považoval tento druh za míšence.

²) Lat. grandiflorus = velkokvětý. — ³) Řec. άχρόλενκος = hlínožlutý.