Na této straně začíná článek o rostlině:
Kejklířka žlutá - Mimulus luteus

v jícnu se 2 hrbolatými výrostky, 4 tyčinky a vytrvalý kalich po odkvetu značně se zveličující. U nás vyskytuje se pouze jako pěstovaná květina nebo zplaněle a to ve dvou druzích:

1. Kejklířka žlutá (Mimulus luteus L., M. guttatus DC, Pantoffelblume obr. 139) jest bylina vytrvalá, s přímou nebo vystoupavou, 2-5 dm vysokou, lysou nebo žláznatě pýřitou lodyhou a vstřícnými, vejčitými, vyhlodávaně zubatými listy, jež jsou dole řapíkaté, nahoře však přisedlé a poloobjímavé. Úhledné, poměrně veliké květy (F), rozkvétající v měsících letních, vyrůstají na dlouhých stopkách jednotlivě z paždí listů; mají trubkovitý, 5hranný, 5zubý kalich, který se později zveličuje a nadýmá, a žlutou, v ústí často červenohnědě skvrnatou, tlamatou korunu, jejíž horní pysk jest 2klaný, dolní 3klaný, se dvěma hrbolatými výrostky v jícnu. Tyčinky jsou 4 dvojmocné, přirostlé ke koruně. Prašníky jejich (1, 2, 3) otvírají se zvláštními víčky a to jen tehdy, když se jich dotkne větší hmyz.

Svrchní semeník má na vrcholku dlouhou čnělku zakončenu dvoulaločnou bliznou (n), která je velice zajímava svojí dráždivosti. Dotkne-li se jí totiž hmyz hledající na dně květu medovinu sosákem (1), ihned lupenité laloky se k sobě sevrou (2). Otřelo-li se při tom se sosáku na spodní lalok něco pylu, sevrou se laloky trvale, nikdy více se nerozvírajíce; pakli však pyl na spodní lalok se neotřel, rozevrou se po několika minutách laloky znova. V obou případech jest dráždivost laloků bliznových nejen proto důležita, že se takto pyl dostane na místo vhodné, nýbrž též proto, že pyl, který se z prašníků na sosák hmyzu nabral, neotírá se se sosáku hřbetem spodního laloku bliznového, kde by byl beztoho bezúčelným; sevrou-li se totiž laloky bliznové, vznikne tolik prázdného místa v ústí koruny, že jím hmyz sosák s nabraným pylem zcela volně může vytáhnouti (3).