Na této straně začíná článek o rostlině:
Rukev (rod) - Roripa [= Rukev (rod) - Rorippa]

- 97 -

složené z lístků vejčitých, z nichž konečný, lichý jest největší. Květy jsou bílé. Válcovité, naduřelé, poněkud prohnuté šešule (f) stojí na stopkách asi stejně dlouhých jak jsou samy, jsouce rovnovážně odstálé nebo i trochu sehnuté; mají bezžilné chlopně a na vrcholku kratičkou čnělku s dvoulaločnou bliznou; obsahují v každém pouzdře 2 řady semen. Kořínek leží v semenech po kraji obou plochých, na sobě položených děloh jako u všech rodů předcházejících.

Roste při v studánkách, potocích a v příkopech v Čechách hlavně v Krkonoších, v Jizerských horách a v pořičí Ploučnice, na Moravě v okolí Uh. Hradiště, Jevíčka, Rýmařova i j. Kvete od května do července. Příjemně, dráždivé chutnající listy jedí se jako salát nebo jako kořenný příkrm s máslem a chlebem. Patříť potočnice k nejzdravějším potravinám. Proto ji místy pěstují, zvláště v okolí Erfurtu a Paříže. Semen používá se jako semen hořčice; dříve užívalo se této byliny též v lékařství hlavně proti kurdějům.

Od ř. hořké (str. 84), s kterou bývá často zaměňována, rozeznává se potočnice nejsnáze dutou lodyhou, menšími květy a žlutými prašníky. Zajímavo, že na přízemních listech jejích vyvinují se někdy drobné pupeny, které zapustivše do země kořínky, vzrůstají v nové rostlinky (srovnej s řeřišnicí luční str. 83).

Rod 7. Rukev¹ (Roripa,³ Wasserkresse) má šešule oblé, rozličného tvaru: čárkovité, elliptičné, až skoro docela kulaté, s chlopněmi bezžilnými a semena ve 2 nedokonalých řadách. Kořínek leží v semeni po straně na sobě ploše položených děloh jako u všech rodů předcházejících.

Vyskytuje se v naší květeně v 7 druzích, jež určiti lze dle tohoto klíče:

¹) Od lat. eruca (viz roketa, rod 42); polsky ruka, rukiew. — ²) Jméno neznámého významu, utvořené Scopolim.