Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 2, strana 93:
Na této straně začíná článek o rostlině:(v hranaté závorce je uvedeno jméno příslušné rostliny dle současného pojetí)
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
- 93 - 8. Η. ouškatý (Α. auriaculata Lamk. — obr. 151) jest oproti ostatním druhům jednoletý. Přízemní listy, vytvářející růžici, jsou drobné, podlouhle vejčité a oddáleně mělce zoubkované, ale v době květu bývají většinou již vyhynulé; oddálené listy lodyžní jsou o něco větší listů přízemních a srdčitým spodem k lodyze přisedle. Šešule jsou nemnohé, šikmo odstálé a spočívají na stopkách skoro tak tlustých, jak jsou samy. Celá rostlina jest porostlá šedozelenými vidličnatými chloupky a bývá někdy na listech i na větevnaté lodyze fialově naběhlá (ale nikoli ojíněná). Roste na keřnatých stráních a výslunných, kamenitých kopcích v některých okresích Čech (Karlštejn, Zbraslav, Podbaba u Prahy, Litoměřice, Slánská hora) i jižní Moravy (Pavlovské hory, Mikulov, Hustopeč, Klobouky). Kvete již v dubnu a květnu. 9. H. brukvolistý (A. brassicaeformis1 Wallr., Brassica2 alpina L. — obr. 152) má přízemní listy vejčité, v dlouhý řapík súžené, mělce zubaté nebo celokrajné, lodyžní podlouhle elliptičné, taktéž celokrajné, srdčitým spodem lodyhu objímající. Celá rostlina jest lysá a na lodyze, která se nikdy nerozvětvuje, jakož i na rubu listů jest ojíněná, (čímž liší se ode všech druhů ostatních). Sporé šešule vyvinují se z drobných kvítků, jejichž bílé plátky kor. záhy opadávají, a stojí na krátkých, tenkých, šikmo odstálých stopkách skoro přímo. Roste místy (v Čechách v dolejším pořičí Vltavy a Berounky, v krajině Teplicko-Žatecké, na Moravě v části střední a jihozáp.) na lesnatých, vápenitých stráních a ve stinných lesích. Kvete v máji a červnu. Přízemní listy bývají na rubu často fialově zbarveny, což pochází od anthokyanu, barviva, které má tu vlastnost, že mění paprsky světelné v paprsky tepelné. Paprsky sluneční prošedší listy přízemními, odcházely by do země, aniž by dále něčím rostlině prospěly; takto však, jsouce přeměňovány v paprsky tepelné, přispívají ještě dále ke vzrůstu rostliny. Hořejší listy nebývají anthokyanem zbarveny, poněvadž paprsky sluneční jimi prošedší neodcházejí přímo do země, ale dopadají ještě na listy jiné, níže položené. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |