Na této straně začíná článek o rostlině:
Kyčelnice devítilistá - Dentaria enneaphyllos
Kyčelnice žláznatá - Dentaria glandulosa

(1—3jařmými), jednak (v nejhořejší části) nedělenými. V paždích hořejších listů, zvláště na rostlinách rostoucích ve stínu, sedí černé, cibulkaté pupeny, které později opadávají a vzrůstají v nové rostliny (obr. 142 M). Úhledné květy, rozvíjející se v dubnu a květnu, tvoří na vrcholku lodyhy chudý hrozen; mají 4listý kalich, 4plátečnou, fialově růžovou korunu, 6 čtyřmocných tyčinek a svrchní pestík jako květy řeřišnice. Zralé šešule, které však celkem zřídka z květů dospívají, poltí se v chlopně, jež se pružně zkrucují a semena odmršťují daleko od rostliny.

Roste dosti hojně po celé vlasti (vyjímajíc nížiny polabské) ve vlhkých lesích a na keřnatých stráních. Ač nenáleží k rostlinám zřejmě hniloboživným (saprophytickým), přece nejlépe se jí daří, roste-li v hnijícím listí zvláště bukovém. Oddenku, jenž má ostrou, palčivou chuť, užívalo se dříve proti průjmům.

2. K. devítilistá (D. enneaphyllos¹ L, Cardamine² enneaphyllos R. Br. obr. 143) má též plazivý oddenek s dužnatými šupinami a jednoduchou lodyhu, ale na této pouze 3 trojčetné listy v přeslenu. Vrchol lodyhy nese 5—12četný, chocholičnatě zkrácený hrozen poměrně velikých, bledožlutých květů.

Roste s předcházející ve vlhkých lesích nejraději na takových místech, kde hnije listí stromů, zvláště buků. Rozkvétá na jaře (v dubnu a máji).

3. V severovýchodní Moravě a ve slezských Beskydech roste v horských, humusových lesích místy k. žláznatá (D. glandulosa³ W. Kit., Cardamine² glandu-

¹) Z řec. εννέα = devět + ψνλλον = list. — ²) Viz pozn. na str. 82. — ³) Lat. glandula = žláza.