Na této straně začíná článek o rostlině:
Mák pochybný - Papaver dubium
Mák polní - Papaver argemone

- 65 -

jenž v úhledném, zdaleka viditelném květu nenalézá sice sladkých šťav, ale za to hojnost chutného pylu, který ještě i nějaký čas po vypylení prašníků zůstává nahromaděn v mískovitě vydutých kor. plátcích.¹ Aby útlé částky květní netrpěly deštěm, jsou poupata jako u četných jiných rostlin převislá.

Lysá makovice (f), která ze semeníku po odkvetení se vyvine, chová na neúplných přehrádkách (obr. 104 f₁) četná semena a otvírá se děrami (malými chlopněmi) zrovna pod bliznou, tak že semena mohou z ní vypadávati pouze tehdy, když rostlinou pohybuje vítr; kdyby byly díry dole, padala by semena z makovice i za bezvětří, ovšem zrovna ke kořeni, což by pro budoucí rostliny ze 2 příčin bylo nevýhodné: jednak by jich bylo mnoho pohromadě, tak že by si překážely, jednak by nenalezly v půdě dostatečné potravy, poněvadž rostlina mateřská ji už sama značně vyčerpala.

Mák vlčí roste hojně jako plevel v polích, na rumištích a u cest; kvete od máje do července. Také se pěstuje ještě s jinými druhy máku s plnými květy (jejichž tyčinky jsou přeměněny v plátky korunní) v rozličných odrůdách v zahrádkách pro ozdobu. Zdá se, že do našich krajin byl zavlečen semeny z Východu. Sušené plátky korunní přidávají se do „prsního thé". Jedovatá šťáva (mléko) jest rostlině ochranou před býložravými zvířaty.

2. M. pochybný (P. dubium L. — obr. 105) podobá se velice máku vlčímu, má však úkrojky peřenodílných listů mnohem užší (skoro čárkovité), lysé makovice kyjovitě protáhlé a ploché blizny rozeklané pouze v 6—8 laloků kraji svými se nekryjících.

Roste tamtéž co předch, a kvete v červnu i čci. Byl k nám též nejspíše zavlečen semeny ze zemí východních. Pochybným slove odtud, že někteří jej považovali za míšence máku vlčího a m. polního, jiní však mají jej za druh samostatný.

3. Μ. polní (P. argemone² L. — obr. 106) jest slabší obou předch., ale oběma celkem podobný. Poznává se však od nich dle těchto znaků: má na spodu plátků kor. vždycky černou skvrnu, nitky tyčinek (a) nahoře rozšířené a pod prašníky náhle ztenčené, kyjovitě protáhlou makovici

1 ) Rostliny skytající hmyzu místo medoviny pylu mají vždy mnoho tyčinek, tak že jest pylu s dostatek i pro hmyz i pro zúrodnění blizen. Srov. na př. z pryskyřníkovitých: hlaváček, plamének, žluťuchy.

2 ) Od řeck. άργεμός = bílá skvrny na duhovce oční, proti kteréž staří Řekové užívali nějaké rostliny podobné máku.