Na této straně začíná článek o rostlině:
Máčka (rod) - Eryngium
Máčka polní - Eryngium campestre [= Máčka ladní - Eryngium campestre]

- 649 --

duché, 10-15 cm vysoké stvoly, nesoucí na vrcholku strboul žlutých květů a pod ním obal z 5-8 velikých, širokých, vejčitých, pilovitých, nažloutlých listenů, tak že celé květenství podobá se úhlednému, již z daleka viditelnému květu se žlutavým okvětím. Květy (F) jsou mnohomanželné: vedle obojakých prašníkové, krátce stopkaté a pestíkové, přisedlé. Mají veliké, vytrvalé, zašpičatělé ušty kališní, přímé plátky kor. a dlouhé, rozpřažené tyčinky. Opylení děje se hlavně geitonogamií, anyť zralé prašníky dotýkají se prodloužených čnělek květů sousedních. Plody (f) jsou lysé, hrboulkaté dvojnažky, opatřené na vrcholku hrotitými zuby kališními; každá nažka má 5 podélných, nitkovitých žeber a obsahuje semeno, jehož bílek na vnitřní straně jest plochý (f₁).

Roste v lupenatých lesích, hájích a mýtinách pouze ve střední a východní Moravě, jakož i ve Slezsku, zvláště v okolí Těšína. Kvete záhy na jaře (již v dubnu a květnu), což jest mezi okoličnatými zjev celkem vzácný.

Rod 26. Máčka¹ (Eryngium², Männertreu) má květy nahloučeny ve strboulech na plevnatém lůžku a plody na povrchu šupinkaté. Vyskytuje se u nás ve 2 druzích:

1. Máčka polní (Eryngium campestre L., Feldmannstreu — obr. 991) poznává se dle vnějšku ode všech okoličnatých na první pohled: podobáť se kulovatému, as půl m vysokému, sivě zelenému, bodlákovitému kříčku. Má lysou, bohatě rozkladitě větvitou lodyhu a kožovitě tuhé, trojčetně 2krát peřenoklané listy, složené z podlouhlých, ostnitě zubatých uštů. Spodní listy jsou řapíkaté, hořejší přisedlé a ostnitě zubatými ušty objímavé ; nejhořejší listy, pouze 2—5klané, přecházejí znenáhla v listeny. Bodliny listův i listenů jsou rostlině, která nejraději roste u cest, ochranou před býložravými zvířaty.

Přisedlé, většinou obojaké květy (F) jsou směstnány ve vejčitých strboulech, spočívajíce na kuželovitém lůžku v paždí plev. což jest jediný případ v celém řádě okoličnatých. Pod každým strboulem jest obal skládající se z 5 velice dlouhých, na konci bodlinatých listenů. Mají pak květy na vrcholku spodního semeníku 5 vytrvalých, ostnitě protáhlých cípů kališních, 5 bělavých korunních plátků, kratších kalicha a 5 tyčinek se žlutými prašníky. Vejčité plody (F₁) nemají znatelných podélných žeber, ale jsou za to pokryty drobnými šupinkami a věnčeny na vrcholku ostnitými cípy kališními. Bílek semenný jest na vnitřní straně plochý jako u všech rodů předch. (f).

Opylení děje se jednak pylem cizím, jejž přenáší hmyz, jednak pylem květů sousedních téže rostliny (geitonogamicky). Aby medovinu, která na dně kvítků hojně se vyměšuje, vyssával hlavně jen hmyz povolaný, schopný přenášeti pyl na jiné rostliny, jsou zuby kališní ostnitě protáhlé, tak že hmyzu nepovolanému přístup k medovině zamezují.

1 ) Jihoslov. mača a mačak znamená různé rostliny chytající se na šat, zejména: jehlici (Ononis), přítulu (Galium aparine), máčku (Eryngium) atd. Souvisí patrně se stslov. mačka = kočka (srovn. čes. macek), vzhledem k tomu, že mají tyto rostliny ostny připomínající kočičí drápy.

2 ) Jménem ήρύγγιον rozuměli staří Řekové rozmanité rostliny bodlinaté.