Na této straně začíná článek o rostlině:
Kmín bulvatý - Carum bulbocastanum [= Bulvuška hlíznatá - Bunium bulbocastanum]
Kozí noha - Aegopodium podagraria [= Bršlice kozí noha - Aegopodium podagraria]

620 -

okolíků, které nemají ani obalu ani obalíčků, nebo mají nanejvýš místo nich 1-3 štětinovité listeny. Kalich jest nezřetelný, kor. plátky jsou bílé nebo (s počátku) načervenalé, opak srdčité, s vehrnutým lalůčkem (F); vejčitě podlouhlé, se stran smačknuté, později poněkud prohnuté plody (f₁) mají na každé polovině 5 podélných, hlavních žeber. Když plod dozrál (f), rozpoltí se jeho plodonoš na horním konci ve 2 ramena, která nesou po jedné nažce. Na příčném řezu semenem jeví se bílek na vnitřní straně plochým (f₁).

Opylení děje se pylem cizím a pylem z květů sousedních, jejž přenáší na blizny hmyz, zvláště rozmanité mouchy. Květy jsou dokonale protandrické, anyť blizny stávají se schopny zúrodnění teprve tehdy, když prašníky se vypýlily. Často bývají květy hlavního okolíku zakrněním prašníků pestíkové, ostatní ovšem obojaké, někdy však jsou květy celého květenství pestíkové, tak že jest pak rostlina pestíkově dvojdomá (gynodiöcická).

Roste hojně na lukách, na mezích a příkopech. Místy se však pěstuje též na polích pro olejnatá, kořenná semena, jichž upotřebuje se jako koření do pečiva a jiných pokrmů a k lisování kmínového oleje; toho užívá se do likérů a v lékařství jakožto posilňujícího prostředku žaludečního.

Těkavý olej v semenech obsažený chrání semena před některými semenožravými ptáky; vrabci na př. prý zhynou, poživše jen několik zrnek kmínu.

2. K. bulvatý (C. bulbocastanum¹ Koch., Bunium² bulboc. L. — obr. 949) liší se od k. lučního tím, že má kořen napuchlý v kulovatou hlízu zvíci lískového ořechu i větší, na povrchu černou, uvnitř bílou, a bohatší okolíky (12—24paprsečné) s obalem i s obalíčky, složenými z většího počtu čárkovitých listenů (b). Kvete o něco později než předch. (v červnu a červenci).

Byl pozorován ve křoví Kanálky u Prahy (poprvé r. 1879 od dra. J. Velenovského) a na lukách u Wiesenberka (v Šumbersku) na Moravě (poprvé r. 1880); na obou místech zplaněle, byv tam zavlečen nejspíše cizími semeny z Porýnska.

Hlízy jeho mají podobnou chuť jako kaštany, proto se pekou nebo pojídají jako salát, zejména ve Valašsku a Moldavsku.

Rod 2. Kozí noha³ neboli bršlice⁴, jarous⁵ (Aego-

¹) Slož. z řec. βολβός = hlíza + κάστανου = kaštan.

²) ϐούνιον slove u Dioscorida nějaká jihoevropská okoličnatá rostlina s naduřelým kořenem.

³) Slož. z. řec. αΐξ, αίγος = koza + πόδων = nožka, vzhledem ke tvaru listův.

⁴) Srovn. s pozn. ⁴) na str. 640. — ⁵) Srovn. s pozn. ³) na str. 635.