Na této straně začíná článek o rostlině:
Aralkovité - Araliaceae
Břečťan obecný - Hedera helix [= Břečťan popínavý - Hedera helix]

Řád L. Aralkovité neboli břečťanovité (Araliaceae)

jsou kře nebo stromy se střídavými, jednoduchými, namnoze dlanito-žilnými listy a neúhlednými, pravidelnými, do okolíků nebo lat sestavenými, 5četnými květy, jejichž 5 tyčinek je vetknuto do žláznatého terče a z jejichž spodního, namnoze 5pouzdrého semeníku vyvinuje se vícesemenná bobule.

V nynější naší květeně jest tento řád zastoupen pouze jediným rodem — břečťanem (Hedera); v době třetihorní a v době křídové rostly však u nás ještě jiné rody, jak o tom zejména svědectví dávají hojné otisky Aralií ve vrstvách peruckých. Náš břečťan jest nepatrným zbytkem z dávnověké té květeny.

Břečťan¹ obecný (Hedera helix² L., Epheu - obr. 939) jest vždy zelený křík s pníčkem až 15 m dlouhým, buď po zemi se plazícím nebo vzdušnými kořínky příčepivými (i) na zdech, skalách a kmenech stromů se popínajícím. Střídavé, leskle zelené, celokrajné listy jsou na pníčku srdčité a většinou 3—5laločné, na větévkách květonosných však vejčité a zašpičatělé.

Rostouce hustě pohromadě, listy zaujímají pokud možná vždy takovou polohu, aby se vzájemně nezastínovaly skládají sev jakousi listovou mosaiku (obr. 940). Zjev ten lze pozorovati i u jiných rostlin, ale u břečťanu bývá zvláště nápadný, poněvadž často značný počet dosti velikých, plochých listů spokojiti se musí s malým místem.

¹) Příbuzno s řec. φράσσω, φράκιω = objímám, obepínám; náslovné φ změnilo se v b. Dle Miklosiche vzniklo slovo břečťan, pol. brzestan, chorv. brstran ze stslov. brъšlanъ.

²) Dle některých od řec. έδρα = sedadlo, že připevňuje se kořínky na skály; dle jiných od celt. hedea = provaz, vzhledem k popínavému pníčku; řec. έλιξ = točení, vzhledem k témuž.