Na této straně začíná článek o rostlině:
Dřínovité - Corneae [= Dřínovité - Corneceae]
Svída obecná - Cornus sanguinea [= Svída krvavá - Cornus sanguinea]

Řád XLIX. Dřínovité (Corneae)

jsou kře nebo nízké stromky nejčastěji se vstřícnými, jednoduchými listy a pravidelnými, namnoze 4četnými květy, které mají spodní, 2pouzdrý semeník na horním okraji se 4 malými cípy kališnými a na vrcholku s okrouhlým, nadplodním terčem, 4 plátky korunní, 4 tyčinky vetknuté spodem pod nadplodní terč, a jednoduchou čnělku, vyrůstající ze středu terče. Plod fest peckovice se 2 jednosemennými, spolu srostlými peckami.

Z naší květeny patří k dřínovitým pouze rod Cornus o dvou druzích; kromě toho pěstují se některé cizozemské druhy v zahradách.

1. Svída¹ obecná (Cornus² sanguinea³ L., Hornstrauch - obr. 934) jest keř se vstřícnými, pod ostrým úhlem přímo stojícími větvemi, jejichž kůra, zejména na větvích mladých, na podzim zčervená a podrží tuto barvu až do jara. Vstřícné, krátce řapíkaté listy jsou vejčité a celokrajné. Květy (obr. 934 F a obr. 935), rozvíjející se v máji a červnu a někdy opět po druhé na podzim, vyrůstají na koncích větví v hustých, bohatých, plochých vrcholících. Mají spodní semeník, jenž tvořen jsa dvěma plodolisty, jest dvoupouzdrý a v každém pouzdře obsahuje po jednom vajíčku. Na horním okraji semeníku je 4cípý, nepatrný kalich, 4 bílé, úzké plátky korunní a 4 rozpřažené tyčinky, vetknuté spodem pod nadplodní terč, z něhož se vylučuje sladká šťáva. Čnělka, trčící ze středu terče, jest jednoduchá a končí kyjovitou bliznou.

Oprašování děje se pomocí hmyzu pylem cizím, ale také geitonogamicky, pylem z květů sousedních a autogamicky, pylem květu téhož.

Plod jest kulatá, černá peckovice se 2 jednosemennými, spolu srostlými peckami (f₁). Poněvadž listí na podzim se červeně zbarvuje, odrážejí se v něm zralé peckovice zdaleka a vábí k sobě rozličné ptáky, zvláště drozdy, kteří dužnatou

¹) Vyskytuje se i v jiných řečech slovan., na př. pol. świdwa, chorv. sviba.

²) Od lat. cornu = roh, vzhledem k tvrdému dřevu.

³) Lat. sanguineus = krvavý, vzhledem k mladým větvím, na podzim červenajícím.