Na této straně začíná článek o rostlině:
Vrbovka (rod) - Epilobium
Vrbovka úzkolistá - Epilobium angustifolium

- 578 -

Rod 2. Vrbovka¹ (Epilobium², Weidenröschen) má květy barvy nachové až bílé, dospívající v táhlé, 4hranné, až ke konci stejně tlusté tobolky, které obsahují četná semena, opatřená na vrcholku chmýřím.

Náleží jako růže, ostružinník a j. k tak zv. rodům kritickým, obsahujíc četné druhy často velice sobě podobné, jejichž určování ještě tím se znesnadňuje, že druh s druhem rád se mísí. Vyskytuje se u nás v 15 druzích, jež možno určiti dle klíče na násled. straně.

1. Vrbovka neboli vrbka úzkolistá (Epilobium² angustifolium L., E. spicatum³ Lamk. - obr. 879) jest jako všecky druhy vrbovek bylina vytrvalá, vyhánějíc z oddenku přímé, až přes 1 m vysoké, většinou jednoduché lodyhy, které bývají zhusta nachově naběhlé a nesou střídavé, kopinaté, dlouze zašpičatěné, celokrajné nebo slabě zoubkované, na rubu sivozelené a zřetelně žilkované listy, připomínající tvarem listy některých vrb. Čím výše, tím jsou listy menší, až přecházejí nahoře v listeny.

Květy (F) vyrůstají od června do září jednotlivě na stopkách z úžlabí hořejších listův a listenů, tvoříce řídký hrozen. Mají protáhlý, 4pouzdrý, spodní semeník, na jehož vrcholku jest sotva znatelná číška nesoucí 4 úzké lístky kališní (k), s nimiž střídají se 4 úhledné, nehetnaté, vejčité, celokrajné nebo zcela mělce vykrojené plátky kor. (c) barvy nachově fialové (zřídka bílé). Tyčinek jest 8, obdiplostemonických (obr. 876); mají poněkud dolů sehnuté nitky, které jsou na spodu rozšířeny a tvoří stříšku nad medovinou, ze dna květu stále se vyměšující. Prašníky obsahují pylová zrnka s viscinovými vlákny jako u pupalky (str. 576). Jednoduchá, dolů ohnutá čnělka jest na konci rozeklána ve 4 blizny.

Zúrodňování blizen děje se pylem cizím i pylem vlastním. Když se květ rozvije, což stává se mezi 6—7. hodinou ranní, jsou již prašníky zralé a tak rozestaveny, že hmyz (zejména včely a čmeláci), hledající na dně květu pod rozšířenými spodinami tyčinek medoviny, otírá si pyl na nohy, hruď a břicho. Blizny v té době jsou ještě zavřeny, zúrodnění neschopny a ohnuty stranou (obr. 880, 1). Průběhem 24 hodin rozevrou se však blizny a zaujmou místo ve středu květů, tak že hmyz, přilétající s pylem z mladších květů, je zúrodňuje (obr. 880, 2, 3). Posléze ohýbají a stáčejí se blizny tou měrou, že dotykají se prašníků, z nichž dosud všechen pyl se byl nevysypal, a zúrodňují se pylem jejich (obr. 880, 4 ), nebyly-li ovšem již dříve zúrodněny pylem cizím.

Ze semeníku, který po odkvetení z celého květu sám zůstává, anyť všechny ostatní části opadají, vyvíjí se velice protáhlá, až přes ½ dm dlouhá, 4pouzdrá, 4hranná, šešulí podobná tobolka (f), obsahující četná, na vrcholku chmýřím opatřená semena (z) ve 4 řadách. Dozravši poltí se shora dolů ve 4 úzké, obloukovitě se ohýbající chlopně, mezi nimiž a střední, sloupečkovitou semenicí zůstávají nějakou dobu semena viseti, až je vítr strhá a zanese daleko od rostliny.

1 ) Vzhledem k tomu, že listy velice se podobají listům vrbovým; srovn. též pol. wierzbówka.

2 ) Slož. z řec. επί = na + λόβιον = šešule, vzhledem k tomu, že květ zdá se seděti na vrcholku šešule, jíž spodní, protáhlý semeník jest podoben.

3 ) Lat. spicatus = klasnatý.