- 576 -

Prašníky obsahují pylová zrnka (obr. 877), která mají tvar čtyřstěnů s naduřelými rohy a vylučují z povrchu lepkavou hmotu, tak zv. viscin, vytahující se v jemná vlákénka. Těmito vlákénky, jež i u ostatních rodů pupalkovitých se vyskytují, jsou pylová zrnka při sobě držena jako nějakou jemnou sití a přilepují se snadno hmyzu na tělo.

Ze semeníku vybíhá středem trubkovité číšky dlouhá čnělka, rozeklána na konci ve 4 tenké blizny (obr. 875 F).

Květy rozvíjejí se od června do září teprve na večer k 6. hodině a při tom slabě voní. Světle žlutým zbarvením, i za soumraku z dálky patrným, lákají k sobě večerní motýle, kteří se mohou trubkou číšky k medovým šťavám dlouhými sosáky dobře dostati a pyl z květu do květu přenášeti. Za dne (dopoledne) bývají však květy navštěvovány též některými druhy včel. Doba květní u jednotlivých květů netrvá déle nežli od noci do noci; po té se koruna uzavře a počne vadnouti. Opylení děje se podobným způsobem, jak uvedeno jest u vrbovky úzkolisté (str. 578).

Po odkvetení, při němž nejen koruna a tyčinky, nýbrž i číška s kalichem opadává, vyvinuje se ze semeníku 4pouzdrá, 4hranná, jehlancovitě protáhlá tobolka (f), obsahující četná, lysá semena upevněná ve vnitřních úhlech pouzder; dozravši poltí se od vrcholku dolů ve 4 chlopně, při čemž uprostřed plodu zůstává sloupečkovitá semenice. Poněvadž tobolka obsahuje až 300 semen a na jediné rostlině bývá tobolek až 100, zanechává pupalka po sobě tak mnoho semen jako málokterá rostlina.

Roste porůznu nejraději na březích řek, v křovištích a na písečnatých stráních. Pochází ze severoamerické Virginie, odkudž začátkem 17. století (r. 1614) dostala se do Evropy a zde znenáhla zdomácněla. Též se u nás pěstuje jednak jako