Na této straně začíná článek o rostlině:
Hloh obecný - Mespilus oxyacantha [= Hloh obecný - Crataegus laevigata]

- 562 -

celokrajnými nebo drobně pilovitými listy a úhlednými květy, které se objevují v květnu jednotlivě na koncích větví. Mají miskovitou číšku, na jejímž okraji jest 5listý, lupenitý kalich, 5plátečná, bílá koruna a mnoho tyčinek. Pestík srůstá úplně s číškou, až na 5 čnělek, které jsouce na spodu též spolu srostlé, trčí uprostřed květu (F). — Opylení protogynických květů děje se nejprve pylem vlastním, později též pylem cizím.

Plod jest kulatá, zdužněním číšky vzniklá malvice, mající na vrcholku uťatý nebo prohloubený terč a kolem něho 5 vytrvalých uštů kališních. Uvnitř chová malvice 2-5 drobných, tvrdých pecek s 1-2 semeny. Malvice, s počátku zelené, později zhědnou a změknuvše mohou se jísti. Také někteří ptáci si rádi na nich pochutnávají, nezáživné pecky vyvrhujíce a rostlinu takto po krajině rozšiřujíce.

Jest domovem v jižní Evropě. U nás se sází často v sadech; též však někdy na skalách a keřnatých stráních zplaňuje a pak bývá trnitá, kdežto pěstováním trny ztrácí.

2. Hloh¹ obecný neboli pravý, tupolistý (Mespilus² oxyacantha³ Crantz., Crataegus⁴ oxyacantha L., Weissdorn., Hagedorn — obr. 856) jest větevnatý keř s tvrdým dřívím, hladkou, šedou korou a trnitými větvemi. Trny (obr. 857) dlužno považovati za zakrnělé postranní větve k tomu účeli přetvořené, aby chránily rostliny proti některým býložravým zvířatům. Listy jsou řapíkaté, jemně pilovité, na líci leskle zelené a velice proměnlivé: klínovitě vejčité nebo okrouhlé a při tom hlouběji mělčeji 3—5 laločné nebo nedělené. Na spodině řapíků bývají půlměsícovité, ostře pilovité palisty, které u listů na silnějších větvích dosahují často značných rozměrů.

Bílé květy (F), zavánějící odporně slanečky (trimethylaminem), stojí obyčejně v bohatých, chocholičnatých latách a jsou podobné stavby jako květy jabloňové,

1 ) Podobně nazývá se i v jiných řečech slovanských, na př. pol. glóg, chorv. glog.

2 ) Viz pozn. ¹) na str. 561.

3 ) Tímto jménem (δξνακανθα) zvali hloh staří Řek.; slož. z ř. οξνς = špičatý + άκανθα = trn.

4 ) Z řec. κράταιγος = silný, vzhledem k tvrdému dřevu.