Na této straně začíná článek o rostlině:
Dřišťálovité - Berberideae [= Dřišťálovité - Berberidaceae]
Dřišťál obecný - Berberis vulgare [= Dřišťál obecný - Berberis vulgaris]

Řád II. Dřišťálovité (Berberideae)

jsou kře nebo vytrvalé byliny se střídavými listy a pravidelnými, dokonalými, 4četnými nebo 6četnými květy, jejichž podplodní tyčinky stojí před plátky korunními a zralé prašníky otvírají se nahoře dvěma postranními chlopněmi. Ze svrchního, jednoduchého (jediným plodolistem tvořeného) semeníku vyvinuje se buď bobule nebo tobolka.

Z naší květeny patří sem pouze 2 rody: dřišťál (Berberis) a škornice (Epimedium).

Rod 1. Dřišťál¹ obecný (Berberis² vulgaris L., Sauerdorn — obr. 89). místy vančár zvaný, jest keř s vejčitými, jemnoostnitě pilovitými listy, jež vyrůstají po stranách větví ve svazečkách na velice zkrácených větévkách z úžlabí trnů, nejčastěji 3klanných. Tyto trny, jež chrání mladé pupeny a mladé listy od sežrání býložravými zvířaty (obr. 90 A), dlužno považovati za přeměněné listy, jichž střední a postranní 2 nervy spodní značně sesílily, jak dobře o tom svědčí různé, lupenovité tvary přechodní (obr. 90 B). Nepříjemně páchnoucí květy (obr. 91 A a obr. 92), rozvíjející se v máji, jsou sestaveny v převislé hrozny a jsou sedmikruhé (heptacyklické), což jest v rostlinstvu velice řídkým zjevem. Mají totiž 6 žlutých lístků kališných (k), ve 2 trojčetných kruzích, 6 žlutých, mískovitě prohloubených plátků korunních (c) každý na spodu se 2 medovými žlázkami (m), také ve 2 trojčetných kruzích, a 6 tyčinek, které stojí před plátky korunními, jsouce jimi chráněny před deštěm a to též ve 2 trojčetných kruzích. Prašníky (obr. 91 B) neotvírají se podélnými skulinami - jak tomu jest u valné většiny rostlin — nýbrž dvěma chlopněmi na hořejším konci zdola nahoru se odkrojujícími.

Nitky tyčinek jsou v dolní třetině dráždivé: při rozvití květu leží tyčinky téměř na plátcích korunních; dotkne-li se jich však hmyz, který hledá na dně květu medové šťávy, vymrští se pružně a vysypou tímto nárazem pyl na jeho tělo, zvláště na hlavu, sosák a přední nohy; letě pak na jiný květ hmyz přenáší pyl na jeho bliznu a zúrodňuje ji. Také však se stává, že otírá hmyz pyl se svého těla na bliznu téhož květu, ana tato současně dospívá s prašníky, anebo že prašníky přímo na bliznu narážejí a pyl, lpící na chlopních, o ni otírají; v obou případech nastává též zúrodnění, ač nikoli s takovým úspěchem jako pylem cizím.

1 ) »Jména národního původ nepochybně na kyselosti bobul veliké se zakládá.« (Presl: Rostlinář.) Slov. dřišť, dříslina = řídké výkaly, řídká stolice. Jungmann však domnívá se, že jest toto slovo tvořeno od kmene dru (jako dřízha, tříska), »od trní, kteréž nese, odkudž i dráč slove«.

2 ) Pojmenován po Berbersku v Africe, odkudž prostřednictvím Arabů se dostal do Evropy.