Na této straně začíná článek o rostlině:
Růže šípková - Rosa canina

1. Růže¹ šípková neboli šípek² (Rosa¹ canina³ L., Hundsrose - obr. 707) jest keř až 2 m vysoký, namnoze bohatě větevnatý, posázený na větvích i výhoncích stejnotvárnými, krátkými, silnými, se stran smačknutými, většinou srpovitě zahnutými ostny, jež možno snadno od kůry odloupnouti. Na výhoncích a pních jsou ostny hustší, na květonosných větvích však roztroušené, obyčejně po 2 pod palisty; někdy také tamtéž docela chybějí. Zdá se, že úkolem ostnů jest zamezovati ku plodům přístup nepovolaným hostům, zvláště myším.

Listy jsou lichozpeřené, skládajíce se z 5-7 vejčitých, travozelených, jednoduše pilovitých, obak lysých, vespod bezžlázných lístkův a mají na spodu řapíku palisty, které na větévkách květonosných bývají značně širší nežli na větvích ostatních (L).

Vonné⁴ květy (obr. 708), rozvíjející se jako u všech ostatních druhů hlavně v červnu za ranních hodin, vyrůstají jednotlivě na koncích větví nebo v chudých, vidlanovitých květenstvích, spočívajíce na hladkých stopkách, které jsou asi zdéli nebo kratší plodů a na konci se rozšiřují v baňkovité lůžko — číšku (u). Na okraji číšky jest 5 uštů kališních (k), z nichž 2 vnitřní jsou nedělené, 3 vnější však zpeřené a to tak, že 2 z nich mají po obou stranách, třetí jen po jedné straně úzké úkrojky.⁵ Ostatně není na okraji uštů kališních ani zubův ani žlázonosných třásní. S ušty kališními střídá se 5 bledě růžových nebo bílých plátků korunních (c), které ušty kališní přesahují a snadno opadávají. V poupěti jsou plátky kor. těsně svinuty, tak že chrání vnitřní útlé ústroje proti vlhku a nepohodě. Ale také později, když se květ rozvil, sklánějí se kor. plátky vždy na večer dohromady, příštího jitra znova se rozvírajíce.

¹) Jménem tím zvali růži již staří národové. Původ jeho dlužno hledati v pravlasti růže stolisté, Persii. Ve staré perštině slove růže vareda, v armenštině vard, z čehož vznikl řecký název βρόδον, později ρόδον a z toho i lat. rosa, od něhož utvořeny názvy v jiných řečech evropských (na př. pol. róža, rus. roza, srb. ruža, něm. Rose, franc. a angl. rose, vlaš. rosa atd.).

²) Patrně tak nazývaná vzhledem k ostnům, jež podobají se malým šípům.

³) Lat. caninus = psí; viz pozn. ¹) na str. 454.

⁴) Zajímavo, že skoro každý druh vonných růží dýše svou zvláštní vůni, tak že znalec pozná jej i se zavřenýma očima.

⁵) Nestejnost uštů kališních této i jiných růží byla již středověkým botanikům nápadná, jak souditi lze z latinské hádanky ve středověkých spisech často uváděné:

»Quinque suut fratres; duo sunt barbati, duo sine barba nati, unus e quinque non habet barbam utrinque.« 

Po česku: »Jest pět bratří; dva jsou vousatí, dva bez vousů, pátý má vous jen po jedné straně.«