![]() | |
Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 2, strana 452:
Na této straně začíná článek o rostlině:
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
1. Růže1 šípková neboli šípek2 (Rosa1 canina3 L., Hundsrose - obr. 707) jest keř až 2 m vysoký, namnoze bohatě větevnatý, posázený na větvích i výhoncích stejnotvárnými, krátkými, silnými, se stran smačknutými, většinou srpovitě zahnutými ostny, jež možno snadno od kůry odloupnouti. Na výhoncích a pních jsou ostny hustší, na květonosných větvích však roztroušené, obyčejně po 2 pod palisty; někdy také tamtéž docela chybějí. Zdá se, že úkolem ostnů jest zamezovati ku plodům přístup nepovolaným hostům, zvláště myším. Listy jsou lichozpeřené, skládajíce se z 5-7 vejčitých, travozelených, jednoduše pilovitých, obak lysých, vespod bezžlázných lístkův a mají na spodu řapíku palisty, které na větévkách květonosných bývají značně širší nežli na větvích ostatních (L). Vonné4 květy (obr. 708), rozvíjející se jako u všech ostatních druhů hlavně v červnu za ranních hodin, vyrůstají jednotlivě na koncích větví nebo v chudých, vidlanovitých květenstvích, spočívajíce na hladkých stopkách, které jsou asi zdéli nebo kratší plodů a na konci se rozšiřují v baňkovité lůžko — číšku (u). Na okraji číšky jest 5 uštů kališních (k), z nichž 2 vnitřní jsou nedělené, 3 vnější však zpeřené a to tak, že 2 z nich mají po obou stranách, třetí jen po jedné straně úzké úkrojky.5 Ostatně není na okraji uštů kališních ani zubův ani žlázonosných třásní. S ušty kališními střídá se 5 bledě růžových nebo bílých plátků korunních (c), které ušty kališní přesahují a snadno opadávají. V poupěti jsou plátky kor. těsně svinuty, tak že chrání vnitřní útlé ústroje proti vlhku a nepohodě. Ale také později, když se květ rozvil, sklánějí se kor. plátky vždy na večer dohromady, příštího jitra znova se rozvírajíce. 1) Jménem tím zvali růži již staří národové. Původ jeho dlužno hledati v pravlasti růže stolisté, Persii. Ve staré perštině slove růže vareda, v armenštině vard, z čehož vznikl řecký název βρόδον, později ρόδον a z toho i lat. rosa, od něhož utvořeny názvy v jiných řečech evropských (na př. pol. róža, rus. roza, srb. ruža, něm. Rose, franc. a angl. rose, vlaš. rosa atd.). 2) Patrně tak nazývaná vzhledem k ostnům, jež podobají se malým šípům. 3) Lat. caninus = psí; viz pozn. 1) na str. 454. 4) Zajímavo, že skoro každý druh vonných růží dýše svou zvláštní vůni, tak že znalec pozná jej i se zavřenýma očima. 5) Nestejnost uštů kališních této i jiných růží byla již středověkým botanikům nápadná, jak souditi lze z latinské hádanky ve středověkých spisech často uváděné: »Quinque suut fratres; duo sunt barbati, duo sine barba nati, unus e quinque non habet barbam utrinque.« Po česku: »Jest pět bratří; dva jsou vousatí, dva bez vousů, pátý má vous jen po jedné straně.« |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
![]() |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |