- 449 -

(R. canina) vyskytuje se například dle řečené Květeny v 10 subspeciích a poněvadž každá subspecies obsahuje větší nebo menší počet variet a subvariet, čítá jediný tento druh neméně nežli přes 130 odrůd! A podobně i jiné druhy oplývají bohatstvím tvarů, tak že všech odrůd růží je několik set.¹ Připočteme-li k tomu přečetné odrůdy růží pěstovaných, jeví se nám růže, jež od dávných dob co do krásy a spanilosti květů za královnu mezi květinami se považuje, i s jiného hlediska královnou v říši rostlinné, totiž s toho, že oplývá největší bohatostí nejrozmanitějších tvarů. Netřeba připomínati, že za těchto okolností určování druhův a odrůd růží je velice nesnadné.² Dlužno při něm namnoze užívati lupy (zvláště k rozpoznání chloupkův a žlázek na listech) a ohledávati nejen rostliny kvetoucí, nýbrž i rostliny odkvetlé; proto třeba pro herbář sbírati růže dvakráte: jednou s květy, po druhé s plody. Přihlíží pak se při určování hlavně k ostnitosti, k povaze lístkův (jsou-li jednoduše nebo dvojitě pilovité, chlupaté, pýřité, plsťnaté, lysé, žlázkami poseté), k povaze palistův a to jak u listů na výhoncích, tak u listů na květných větévkách, k povaze stopek, uštů kališních, čnělek, plodů atd.

Nemohouce se dosti nadchnouti pro ono mnohonásobné roztřiďování druhů v přečetné odrůdy, jak je novější rhodografové často na více méně nepatrných odchýlkách zavádějí, omezujeme se s malými výjimkami pouze na druhy všeobecně uznávané, jak je na příklad uvádí Čelakovský v „Analytické květeně" (3. vyd.). I vyskytuje se v naší vlasti buď planě nebo zplaněle celkem 25 druhů růží, jež možno roztříditi,

1 ) Tato bohatost forem vysvětluje se tím, že náleží růže k rostlinám, jež dosti pozdě (teprve v době třetihor) na povrchu zemském se objevily; nejsou tudíž ještě dosti od sebe v dokonalé druhy odlišeny a vytvářejí rády míšence.

2 ) Již duchaplný K. Linné, který rozeznával pouze 14 druhů růží, vyslovil se ve svém díle Species plantarum (r. 1753) o druzích růží takto: »Druhy růží lze velice nesnadno rozeznati a určiti. Zdá se téměř, jakoby příroda zde několik druhů spolu smíchala anebo hrajíc si z jednoho druhu několik jich udělala, čímž se stává, že ten, kdo jen málo jich viděl, snáze je rozezná nežli ten, kdo jich viděl mnoho.«

Dr. H. Christ v díle: »Die Rosen der Schweiz, vydaném v r. 1873, praví mimo jiné v předmluvě toto: »Genus Rosa, das schönste, das formenreichste unserer Flora, ist durch die Bemühung der Systematiker in ein nahezu verzweifeltes Wirrsal gerathen und fast unnahbar gemacht. Denn man hat eine solche Zahl oder vielmehr Unzahl von sogenannten Arten nebeneinander aufgestellt, die zum Theil mangelhaft beschrieben und in der Broschürenliteratur zerstreut sind, und hat dabei so wenig den Zusammenhang, die Beziehung der Formen zu einander im Auge behalten, dass die sichere Bestimmung, geschweige denn die richtige Einsicht in das Wesen irgend einer unserer Rosenformen eine der schwierigsten Arbeiten geworden ist, die Den abschrecken muss, welcher nicht von Jugend auf und durch ganz specielle Richtung seiner Aufmerksamkeit auf diese Pflanzengruppe sich einen selbstständigen Weg gebahnt hat.« A dále praví týž znatel růží: »Die von den verschiedenen Rhodographen gemachten Versuche zeigen deutlich, dass ein Merkmal, nach welchem die Rosen in natürliche Gruppen sich scheiden lassen, gar nicht existiert.«