- 435 -

vysoké lodyhy, které koncem léta hynou, jednak bezkvěté výhonky, které se zachovávají přes zimu. Lodyhy i výhonky jsou porostlé dužnatými, krátce vejčitými, přisedlými listy, které na výhoncích poněkud střechovitě se kryjí, na květonosných lodyhách (m) jsou však obyčejně řidší.

Listy tohoto i jiných druhu rozchodníků obsahují hojnost vody, která i při dlouhotrvajícím suchu se v nich udržuje, poněvadž povrch listů vzhledem k jejich tvaru jest poměrně malý a na průduchy chudý; na 1 mm² bývá pouze 10-20 průduchů, kdežto u jiných rostlin jich bývá několik set

Žluté květy, rozvíjející se v červnu a červenci, spočívají na konci lodyh po 1—3, nebo jsou ve vrcholících složených ze 2—3 chudokvětých, jednostranných vijanů. Mají 5 vytrvalých, vejčitých, na spodu povytáhlých lístků kališních (k), pět dvakrát tak dlouhých plátků korunních (c) a 10 oplodních tyčinek s introrsními prašníky, které vyrůstají však z plochého a tak nepatrného podplodního terče, že se zdají býti podplodními. Poněvadž tyčinky zákališní jsou posunuty dále do středu nežli tyč. zákorunní (obr. 684), dlužno považovati tyčinky za obdiplostemonické.

Semeníků jest 5 a to zákorunních (hřbetem obrácených proti plátkům korunním). Každý jest tvořen jedním plodolistem a spočívá na podplodní šupině.

Pod semeníky vylučuje se ze zvláštních žlázek medová šťáva, kterou ssaje rozmanitý hmyz obstarávající opylení. Aby opylení cizím pylem bylo lépe zajištěno, dospívají nejdříve prašníky a to napřed prašníky vnějších tyčinek a po nich teprve p. vnitřních tyčinek. Tyčinky s dozralými prašníky vzpřímují se šikmo vzhůru a po vypylení se opět vracejí na původní svá místa. Když prašníky buď vesměs nebo většinou se vypýlily, dospějí teprve blizny a mohou býti zúrodněny ať již pylem cizím — což jest nejčastější — anebo (jaksi dodatečně) pylem vlastním.

Plody jsou mnohosemenné, uvnitř hrbolaté měchýřky, otvírající se na vnitřním švu, kde upevněna jsou též hladká semena a to obyčejně ve 2 řadách. Semena však z nich vypadávají hlavně až za deště, neboť jen tehdy stěny semeníků nabotnavše od sebe tak se rozevrou, že mohou semena vypadávati, jsouce kapkami dešťovými vyplachována. Kdyby se vysypávala semena z měchýřků za sucha, když by vítr rostlinou klátil, zalétla by snad na místa suchá, nepříhodná, kde by nemohla vyklíčiti; takto však zanese je voda dešťová do skulin skal a zdí a na místa vlhká, kde mohou dobře vzklíčiti. Po vypadání semen podobají se plody 5paprsečným hvězdičkám.

Roste hojně na skalách, zdech, mezích a u cest. Celá rostlina má ostrou, peprnou chuť (odtud něm. jméno Mauerpfeffer) a potřeme-li jí kůži, zčervená, ba i puchýře na ní naskočí. Tato vlastnost jest rostlině ochranou proti útokům některých býložravých živočichů. Zajímavo, že ulomené větve, jsou-li chráněny od vyschnutí, vypouštějí z pokožky kořínky, jimiž vnikají do země a zakládají nové trsy.